„Jméno?“- „Alan Mung“
„Věk?“- „19“
„Dar?“-„Dotykem na sebe dokážu přenést dary ostatních, jim dar zůstane a mě také bez jakékoliv úhony.“
„Jdi si pro Identifikační číslo a sledovací zařízení“
Sakra to je protivná baba ani se jí nedivím, když tohle musí dělat celý den. Fuj to je hnusnej ksicht.
„Au! To bolí“
„Hlavně se mi tu nerozbreč slečinko, seš 10/07 a padej do hlavního sálu!“
To je číslo 10/07
„Vítejte nováčci, nyní vám řeknu pár pravidel, které musíte dodržovat, jinak vás zavřeme do ochranné budovy a věřte mi, tam se vám líbit nebude.“
„Takže zaprvé, nepokoušejte se utéct z města.“
„Zadruhé, své dary můžete používat ale jen pokud s nimi neohrozíte někoho jiného, nebo nepoškodíte cizí majetek.“
„No a pak tu platí klasické zákony jako v normálních městech.“
„No a to je vše nyní odejděte těmi velkými dveřmi, jo a ve městě je několik ubytoven v jedné z nich máte pokoj, který má stejné číslo jako vy.“
No a jde se hledat, kde budu bydlet, fakt super.
Najednou mě někdo chytil za rameno a já se tak lekl…
„Ahoj jsem Amelia“
„Ahoj…“
„Alan“
„Jak to výš?“
„Dokážu číst lidem myšlenky a dokonce k nim dokážu mluvit, a vím, že ty dokážeš kopírovat dary a chci, ti nabídnou, jestli chceš i můj.“
„Ne díky čtení myšlenek mě trochu děsí“
„No neva, a ještě se tě chci zeptat, no jestli by si nechtěl být můj kámoš?“
Vykulil jsem na ní oči, ale pak jsem řekl „jo klidně“ a usmál jsem se na ni.
„No víš Ami, jestli ti tak můžu říkat?“
„Jo klidně“
„Měly bychom najít naše pokoje.“
„Jo to máš pravdu tak jdeme hledat“
Chvíli nám to trvalo najít nějakou tu ubytovnu, protože 13. Město má přes 1000 km2, ale našli jsme nějakou. Vlezli jsme dovnitř a naštěstí uvnitř byla tabulka s výpisem pokojů, co jsou zde.
„Hele já tu svůj pokoj mám“
„Já taky“
„takže super budeme na jedné ubytovně, to bude fajn.“
No ale radovali jsme se předčasně, protože jsme si nevšimly, že ubytovna má přes půl milionu pokojů, takže budeme muset ještě dlouho hledat.
-Po hodině a půl-
„No to snad není možný!“ vykřikne Ami
„Támhle je můj pokoj 10/32“
„Tak to je super“
Cestou k Aminýmu pokoji se koukám na statní čísla a najednou si toho všimnu.
„Hele a tady je můj“
„Jupí. Nejen že jsme na stejné ubytovně ale i dokonce kousek od sebe“
Odvedl jsem Ami do jejího poleje a jen tak jsem se kouknul jak to tam má zařízené. Potom jsem šel do svého pokoje a všiml jsem si něčeho, čeho si nešlo nevšimnout, oba naše pokoje jsou naprosto stejné. Hned za dveřmi je větší pokoj, který je spojením kuchyně ložnice a obýváku, je tam jedna menší kuchyňská deska, mikrovlnka, no prostě to co do kuchyně patří, obýváková část je vybavena jedním gaučem tak akorát pro dva lidi a jedna skříň, no a ta ložnice je prostě jedna stěna se zabudovanou sklápěcí postelí. Pak jsou vpravo dveře, které vedou do koupelny, ve které je umyvadlo a sprchový kout, z koupelny vedou ještě jedny dveře na záchod.
Jak si tak prohlížím ten můj byteček, všimnu si, že na stole leží papír s nápisem PŘEČÍST.
Drahý Alane Mungu
Vítejte ve svém novém bytě, zde máte pár informací ohledně vašeho života zde. Tento byt vám byl přidělen a Vy máte možnost si místo bydliště změnit tím že si vyděláte a koupíte si nějaký jiný byt/dům. Ve skříni máte jeden oblek, tři páry bot, pár triček a spodního prádla. Pro komunikaci také máte na právo si zažádat o mobilní telefon, žádejte na recepci. Také jste dostal začáteční kapesné 500€, doporučujeme najít si co nejdřív práci.
Přejeme hezký zbytek dne.
Odložím dopis a jdu se kouknout do ledničky, jestli tam je nějaké jídlo, a je tam, ale já si vzal pouze plechovku pití a sedl jsem si na gauč. Chvíli jsem přemýšlel, a najednou mi někdo nehorázně začal bušit na dveře.
„Heeej otevře mi někdo?“
„No jo už jdu!“
Jen co otevřu dveře, vidím před sebou chlápka s rozcuchanými vlasy a šíleným úsměvem.
„Čau já sem Tluk a jsem tvůj soused“
Koukám na něj a nevím, co mám říct.
„Jo umím měnit podoby“ A jen co to dořekne, změní se ve mně, potom se z něj stane ta protivná baba u přepážky.
„Jo a jak se vlastně jmenuješ ty?“
„Alan“
„Alan zajímavé jméno, a co umíš?“
„Dotykem zkopíruju dary ostatních“ On na mě jen nechápavě zírá a já se rozhod mu to ukázat tak jsem se ho dotkl a změnil podobu na něj. Když to uviděl, začal se smát a tak jsem si řek, že ho schladím a vytvořil jsem si trochu vody a šplouch jsem ji po něm.
„Hej co to děláš?!“
„Nic“
A jak byl mokrej skočil po mě, svalil mě na zem a samozřejmě mě celého namočil.
„Tak a jsme si kvit“ Usmál se a odešel
Já jsem jen máchnul rukou aby se zavřeli dveře a šel jsem se rovnou vysprchovat. Po sprše jsem vyndal postel ze stěny a lehl jsem si.
To byl ale zvláštní člověk stejně jako celí dnešek.
A usnul jsem.
Prosím napište mi jestli má smysl to psát dál =)
