A Letter 🌹completed🌹

🌹Fan Meeting🌹

Jako každé ráno mě vzbudil ten prokletý stroj jménem budík. Nejradši bych ho vyhodil z okna,ale to bych potom měl po mobilu. Natáhl jsem k němu ruku a přejel po displeji, abych ho vypnul. Na posteli jsem se posadil a roztáhl ruce, abych se protáhl. To bude den, vše mě bolí. I tak mi ho nic nemůže zkazit! Dnes jdu totiž na fan meeting BTS a nemohu se dočkat. Chci si aspoň chvíli s každým členem chvíli popovídat a dám jim podepsat mé plakáty. Také mám pro jednoho člena dopis, ve kterém ho o něco...dá se říci žádám. Je to pro Taeho. Když jsem se stal fanouškem této skupiny, vždy mě nějakým způsobem fascinoval. Ty jeho vlasy, bílé rovné zuby, tvář, tělo, způsob oblékání ale hlavně povaha. Nad jeho způsobem chování jsem vždy zůstal civět s otevřenými ústy dokořán. Je tak milý, pro všechny členy dělá co jen může a snaží se tvářit bezstarostně i přes to, že starostí má nad hlavu. No,měl bych už vstávat. Vyskočil jsem z postele a doběhl ke skříni, kde jsem si vyndal černé džíny s dírami na kolenou a bílou košili až do půlky zadku. Je trochu průhledná, ale to řešit nebudu. Do slova jsem ze sebe strhul bílé triko na spaní a kraťase, po čemž jsem zůstal pouze ve svých černých boxerkách. Mám v pokoji docela zimu i přes to, že je léto, proto jsem na sebe navlékl vybrané oblečení a vyrazil do koupelny. Fan meeting začíná až za 3 hodiny, tak mám dost času. Vykonal jsem tu nejzákladnější hygienu jako je vyčištění zubů, úprava vlasů a opláchnutí obličeje. Nanesl jsem si i trochu make-upu, aby se neřeklo. Seběhl jsem schody a doskákal radostí do kuchyně. Ano,jsem natěšený jako dítě na sladkosti. Vyndal jsem si chleba a máslo, které jsem na chleba pouze decentně nanesl. Že držím dietu? Nee...možná trošku. To je jedno jasný? Chleba jsem do sebe hodil, vypil sklenici vody a i přes to, že mi zbývá ještě 2 a půl hodiny, chystal jsem se na odchod. Vyběhl jsem tedy schody nahoru, naházel si do tašky věci a když jsem měl sbaleno, měl jsem pocit, že mi stále něco chybí. Můj pohled ustal na psacím stole, kde ležela obálka, na které bylo napsáno "Přečti si mě, záleží na tom něčí život. Nebo ne?". Sakra, málem bych na něj zapomněl. Sáhl jsem po obálce a pečlivě ji uschoval do svého batohu. Vyběhl jsem z pokoje a dolů po schodech. V chodbě jsem si obul své Timberlandy a vystřelil z baráku jen abych se nemusel střetnout se svým otcem. Ne, že bych s ním měl problémy, ale od té doby co zjistil, že jsem gay, mě nemá úplně v lásce.

Jen tak jsem procházel parkem naplněným sakurou a užíval si toho nádherného pohledu. Jelikož fan meeting je tak 15 minut odsud, proč si na chvíli nesednout a nekochat se? Došel jsem na malý kopeček, kde je lavička a nádherný výhled na celý park. Chodím sem skoro pořád.

Užíval jsem si pohledu, když mi došlo kolik je. Koukl jsem se na hodiny a za 10 minut to začíná! Sakra! Vypálil jsem z lavičky a co nejrychleji jsem mohl jsem běžel na místo. Díky bohu za to, že mám dobrou kondičku a jsem rychlý, jinak bych to nestihl. Když jsem doběhl na místo, řada se pomalu zmenšovala, ale uvnitř to bylo narvané. Nevadí, i tak na mě dojde řada. Na všechny tady.

Stál jsem v té podělané řadě asi hodinu a půl, ale pohled na Taehyunga mi to vynahrazoval. Neustále si vyměňoval čelenky s doplňky na hlavě a já se nemohl vynasmát. Když jsem přicházel na řadu, navázal se mnou oční kontakt a já trochu zpanikařil. Klid, to zvládneš. Došel jsem ke stolu a klekl si,jelikož jsem byl moc vysoký.

"Ahoj, jak se jmenuješ?"

"J-já jsem Jungkook, Jeon Jungkook"

"Pěkné jméno"

Ukázal své zářivé zuby div jsem z toho neoslepl. Myslel jsem,že na místě dostanu cukrovku nebo rovnou omdlím. Podal jsem mu jeho plakát a on se na něj začal podepisovat. Mezitím co se podepisoval, jsem vytáhl obálku a podal mu ji. Teď nebo nikdy Jungkooku.

"Chtěl bych tě poprosit, jestli by jsi si našel čas na to to přečíst. Je to pro mě velmi důležité, ale pochopím jestli si to nepřečteš a rovnou to vyhodíš. Musíš takových dopisů dostávat denně spoustu."

Sklopil jsem hlavu, ale hned jsem se narovnal a snažil se usmát. Taehyungovi se na obličeji objevil výraz, který jsem nedokázal určit. Vypadal naštvaně. Začal ke mně natahovat ruku a já se přikrčil očekávajíc ránu. Ta ale nepřišla. Jeho ruka přistála v mých havraních vlasech a já v tu chvíli vytřeštil oči.

"Pokusím se o to, Jungkookie. Jen, proč by na tom měl záležet něčí život?"

Zářivě jsem se usmál a následně se uklonil.

"Pokud si to přečteš, zjistíš to."

Zamával jsem mu a přesunul se k dalšímu členovi, což byl Jimin.

-

Fan meeting byl úžasný a já jsem tak šťastný, že mám plakáty podepsané od všech členů! Namjoon byl dokonce tak milý, že mi na hlavu dal jednu z čelenek, na které byla spousta květin. Sice byly umělé, ale byly nádherné. Jen jsem se po celý fan meeting cítil divně, protože kdykoliv jsem se koukl na Taeho, jeho oči byly neustále usazené na mně, ale to se mi mohlo pouze zdát.

Když jsem dorazil domů, bylo něco okolo 3 hodin odpoledne, proto jsem vešel do domu a zakřičel, aby máma věděla, že jsem doma.

"Jsem v kuchyni!"

Sundal jsem si tedy boty a vydal se do kuchyně, kde jsem se posadil na barovou stoličku a začal pozorovat mojí mámu, která stála u sporáku a dělala oběd.

"Tak jaké to bylo?"

"Úžasné. Mám podepsané všechny jejich plakáty a koukej co mi dal jeden z nich!"

Máma se konečně otočila a když mě uviděla, její úsměv se rozšířil.

"Sluší ti to"

Zahihňala se, ale mně tím způsobila červeň ve tvářích. Možná je mi 20, ale stydlivost mi nezmizela, bohužel. Rukama jsem si tváře zakryl a pohled sklopil k zemi. Máma se nad tím pouze zasmála a znovu se věnovala vaření. Vstal jsem ze stoličky a vydal se po schodech do svého pokoje.

"Ty nebudeš jíst?!"

Máma na mě zakřičela ze zdola, abych ji slyšel.

"Ne, nemám hlad!"

I přes vzdálenost jsem slyšel její hlasité povzdechnutí, ale neřešil jsem to. Mám hlad a to pořádný, ale já chci být hubený a líbit se ostatním. Zabouchl jsem za sebou dveře a začal přemýšlet nad dnešním dnem. Při pomyšlení na Taehyunga jsem se začal červenat. Skočil jsem do postele a zabořil svůj až moc červený obličej do polštáře. Usmíval jsem se jako kdyby mě někdo píchl injekci, která vás nutí se smát do koutků a nedokázal přestat. ¨

Zajímalo by mě, jestli si to Tae přečte...