A Letter 🌹completed🌹

🌹Dance🌹

"Jo, ale Namjoon je jediný který neví, že se cibule krájí plochou stranou dolů"

Zamračil jsem se na něj a ostatní, i Joon, se zasmáli. Potom Jin donesl již hotové jídlo na stůl a my se mohli s chutí dát do jídla.

Pomohl jsem Jinovi s úklidem nádobí a ostatní si posedali v obýváku do kruhu.

"Tak fajn, od zítřka nám začíná rutina jako předtím, co budeme dělat ale s Kookiem?"

Sotva jsem došel, viděl jsem jak se Kookie nadechuje, ale hned si to rozmyslí.

"Povídej Kookie, řeknu jim to"

Usmál jsem se a sedl si hned vedle něj. Usmál se a mně se v hlavě rozezněl ten přenádherný hlas.

"Miluji odjakživa tanec a umím i zpívat, ale nějak mi to něco momentálně nedovoluje"

"Prý umí tančit i zpívat, ale zpívat nemůže a ani ten tanec se mi moc nelíbí. Ještě včera jsi byl v bezvědomí"

Kookie nafoukl tvářičky a tvářil se uraženě.

"Taehyung má pravdu, neměl by jsi se namáhat. Někdy později by jsme to klidně mohli zkusit"

Mile se usmál Jin a uznal mi za pravdu. Kookie znovu splaskl tvářičky a chápavě kývl.

"Mám nápad"

Všichni jsme se podívali na Hoseoka, který se jako vždy usmíval jako sluníčko.

"Co kdyby nám Kookie dělal hlavního fotografa?"

Trochu jsem se zarazil, ale pro jednou to není vůbec špatný nápad. Kookie se jen usmíval a já věděl, že to bude dělat moc rád.

"Fajn tak je rozhodnuto"

Kruh se rozpustil a všichni běželi do svých pokojů, protože je pozdě a od zítřka to bude pro nás všechny velmi náročná rutina. Já jsem běžel do sprchy, kde jsem ze sebe strhal oblečení nehledě na nezavřené dveře a skočil jsem do sprchy, kde jsem si užíval kapky dopadající na mou sněhově bílou pokožku. Za pár minut se kolem mě obmotaly něčí ruce a já nemusel ani sekundu přemýšlet nad tím čí tuce to jsou. Otočil jsem se čelem k němu a políbil jsem ho na čelo.

"Jsi tak nádherný"

Trochu jsem se začervenal a usmál se.

"Ty jsi mnohem nádhernější než já, ani si tě nezasloužím"

Přiložil prst přes moje rty a trochu se zamračil.

"Zlato to já si nezasloužím tebe, tak už tohle nikdy neříkej"

Kývl jsem a usmál jsem se. Nahl jsem se blíže k němu pro polibek, který mi neváhal ani chvíli dát. Byl to dlouhý procítěný polibek.

Navzájem jsme se pečlivě umyli a uložili se spolu do postele, kde jsme v objetí usnuli a já se cítil jako ten nejšťastnější člověk na světě. Ne, já se tak jen necítím, já jím jsem.

-

Ráno když jsme všichni byli po snídani, byli už všichni sbalení a připraveni vyjet do našeho tanečního studia. Naskládali jsme se do auta a Jin se vydal směr studio.

"Jak se cítíš?"

"Docela dost dobře"

"To mě těší. I vypadáš lépe, možná by jsi si mohl dnes zkusit i ten tanec"

Když jsem to dořekl, jeho očka se rozzářila a mně bylo jasné, že mu to dovolím. Bylo na něm hodně vidět, že tanec miluje už jen kvůli tomu jaké jiskřičky mu v očích probleskly. Přikývl a položil si svou hlavu o moje rameno. Cesta trvá asi jen 15 minut, takže jsme tam za chvíli byli. Všichni vystoupili z auta a vstoupili do budovy, kde vystoupali až do druhého patra, kde se nacházelo naše drahé taneční studio. Nebylo největší, ale nebylo ani malé. Jednoduše dostačující. Když Kookie studio uviděl, spadla mu brada. Podlaha byla z dubového světlého dřeva, všude tady byla velká zrcadla kromě bočních stěn a samozřejmě stropu a spousta kamer, pití a jídlo tu bylo také a reproduktory upevněné v každém rohu místnosti. Měli jsme tady i mikrofony, ale ty byly schované v komoře hned před místností.

"Tak co si zkusíme prvně? Zpěv a nebo soustavu?"

"Začal bych zpěvem"

Na můj návrh všichni přikývli, proto jsem se vydal do komory pro mikrofony, které jsem propojil s jedním z reproduktorů. Kookie koukal na mikrofon a vypadal, jakoby měl každou chvíli začít slintat.

"Kookie, chceš si to zkusit?"

"V-vždyť nemám hlas"

"Já vím, jen to zkus"

Kookie váhavě kývl a uchopil mikrofon upevněný na stojanu. Podal jsem mu svůj mobil a našel mu nějakou jednoduchou písničku. Kookie očima projel text a záporně zakýval hlavou. Naťukal tam něco svého a hned co se spustila hudba mi bylo jasné co za píseň to je. Suga odrapoval svou část a když přišla část Jina, Kookie se hluboce nadechl a začal zpívat. To, co jsem slyšel není člověk. To je hlas anděla. Kookie ještě před tím než začal zpívat odložil mobil. Znal text celý nazpaměť, asi opravdu miluje zpívání. Když přišla na řadu moje část, dával si obzvlášť záležet a koukal se mi při tom do očí. (Teď si prosím představte, že místo Kookieho v té písničce zpívá Tae, protože tu písničku miluju a nějak se mi sem hodí nejvíce 😏) když píseň dohrála, slzy se mi hrnuly do očí. Jeho hlas je tak... mocný. Měl jsem trochu husí kůži z toho, jak příjemný a dokonalý jeho zpěv byl. Začal jsem tleskat a hned po mně i ostatní členové, kteří na něj koukali s otevrenou pusou.

"Kookie, můžeš mluvit?"

Kookie se zářivým úsměvem ns rtech se nadechl, otevřel ústa a pokusil se promluvit, jenže nic. Úsměv mu hned zmizel.

"Proč? Proč když zpívat mohu, tak mluvit ne?"

"Kookie to já nevím, ale zpívat můžeš a to by znamenalo, že by jsi s námi mohl vystupovat na koncertu, kdyby jsi se naučil tanec!"

Kookie se usmál a jen mávl rukou. Ne, neříkej mi že-

"Myslíš že všechny vaše choreografie neumím?"

"Tak to tě chci vidět"

Přešel jsem ke svému mobilu a pustil náhodnou písničku. Dal jsem mu na začátek docela lehkou, potom přitvrdím. Místností se rozezněla písnička "Run" a Kookie se začal pohybovat do rytmu. Po chvíli jsem písničku přepnul na "Save me". Opět se začal ladně pohybovat, ale to s jakou přesností a citem to dělal bylo úchvatné. Měl celou dobu trochu pootevřenou pusu a zavřené oči jak si to užíval. Přes to, že s námi žádnou z choreografií nikdy necvičil, uměl je perfektně a bez chyby. Jen by mě zajímalo, jestli se to všechno musel učit a nebo jestli umí tancovat i freestyle. Proč to nezkusit. Měli jsme zrovna rozdělanou písničku nazvanou "DNA" a choreografie k ní je docela náročná, uvidíme co k ní vymyslí on, když ji nezná. Přepnul jsem písničku a z reproduktorů začaly vycházet noty. Jungkook se prvně trochu zarazil, ale hned na to se hluboce nadechl, zavřel oči a začal se pohybovat do rytmu. Asi 30 sekund po tom co se začal pohybovat do místnosti vešel náš manažer a my se trochu zarazili. Dnes tu neměl být a jelikož sem nesmí nikdo jiný než my, asi z toho bude trochu problém.

Čekal jsem, že něco řekne ale zůstal stát na místě a tiše pozoroval Jungkooka. Písnička skončila a Jungkook udýchaný otevřel oči. Zarazil se a jeho dech se zastavil.

"Wow"