Zajímalo by mě, jestli mi někdy někdo odpoví na mé otázky, kdo jsi, odkud pocházíš, atd… Potkávám tě každý den, i mé záznamy v deníku se točí jen kolem tebe, a ani ten dnešní není výjimkou.
25. 7. 2017
Šel několik metrů přede mnou. Pozoroval jsem jeho polodlouhé vlasy, jak vlají ve větru. Jeho postava se perfektně rýsovala v úzkých černých džínech, useknutých nad kotníky. Někdo by se mohl podivit v červenci tmavé dlouhé kalhoty, ale letošní léto nepatřilo zrovna k nejteplejším. K těm perfektně sedícím kalhotám měl světle modrou košili s dlouhým rukávem, který měl ledabyle ohrnutý po lokty. Nechal tak vyniknout svým šlachovitým rukám. I přestože se zdá být vysoký a hubený, opak je pravdou. Vysoký sice je, ale není jen čistě štíhlý. Před několika dny jsem měl možnost zahlédnout jeho dobře vypracované svalstvo. Viz záznam ze dne 23. 7. 2017.
23. 7. 2017
Dnešní den byl už od začátku katastrofa. Do práce jsem dorazil pozdě, v práci blázinec a do toho celý den lilo. A jak je u mě známo, deštník není mým kamarádem. Stál jsem celý promočený na zastávce a přál jsem si být doma. Zíral jsem do země, když mou pozornost upoutaly boty, které se objevily v mém zorném poli. Handsome man. Problesklo mi hlavou. Rozvážně jsem pozvedl oči, abych se přesvědčil, když se můj zrak zasekl na božském obrazu. Pod bílou mokrou košilí se rýsovalo dokonalé tělo, sval vedle svalu. Zíral jsem na něj pěknou řádku vteřin, než mi došlo, že by si toho někdo mohl všimnout. Rychle jsem sklopil zrak a přál si, být někde jinde. Ze studu jsem musel být červený až na zadku. Byl jsem rád, že zrovna přijde autobus.
Můj deník je plný záznamů o něm. Vídával jsem ho už nejméně půl roku, ale pořád jsem o něm vůbec nic nevěděl. Měl jsem hodně možností se ho zeptat, navázat kontakt, ale nedokázal jsem to. Jediné co jsem dokázal, bylo na něj myslet a milovat ho.
1. 9. 2017
Už měsíc jsem ho neviděl. Je to divné. Někdo, koho potkáváte denně, najednou zmizí. Sice o něm nic nevím. Ale začínal jsem se o něj bát. S tragickou myšlenkou jsem se loudal z práce. Když najednou někdo do mě narazil, nebo jestli jsem já narazil do něčeho to nevím. Ale než jsem se stačil vzpamatovat, osoba byla už pryč. Ještě jsem se za ní ohlédl.
„Cože? Handsome man?“ Došlo mi při pohledu na jeho záda. Moje nálada se hned zlepšila. Pokračoval jsem v cestě, když jsem náhle něco nakopl. Pohlédl jsem k zemi a uviděl notes. Zprvu jsem to chtěl nechat být, ale pak mi napadlo, že to nejspíš vypadlo jemu.
10. 9. 2017
Už několik dní nosím pravděpodobně jeho notes u sebe a nejsem schopen ho vrátit. Za celou dobu mě ani nenapadlo ho otevřít, přičemž vím, že by mi to mohlo pomoci zodpovědět otázky ohledně něj.
11. 9. 2017
Je pátek večer. Sedím v opuštěném bytě a zírám do prázdných zdí. Při takovýchto příležitostech se moje myšlenky začnou točit kolem něj. Snažil jsem si představit, jaké by to bylo, kdyby tu byl semnou. Při té myšlence jsem si vzpomněl na notes.
„Neměl bych se do něj dívat.“ Viselo mi nad hlavou, když jsem seděl v křesle a v ruce třímal už několikrát zmiňovaný sešit. Otevřel jsem ho a zas rychle zavřel. Sledoval jsem desky a snažil se z nich něco vyčíst. Marně. Nakonec jsem ho otevřel a prolistoval. Vypadalo to jako deník. Když jsem si to uvědomil, vmžiku jsem ho zas zavřel. Přece nebudeš číst cizí deník. Vynadal jsem si. Ještě chvíli jsem seděl a držel ho v ruce. Dlouho jsem to však nevydržel. Nakonec jsem ho totiž otevřel.
