Zem byla zatměná
A já se venku bála.
Ach, byla jsem tak zmatená,
Když jsem tam tak stála.
Sama, bez nikoho, na opuštěném místě.
Uvězněná a osamělá, jak ptáče v jednom hnízdě.
Čekala jsem, nikde nikdo,
Všude prázdno, tma a ticho.
Srdce mi bušilo, rty se klepaly.
Mé svědomí tušilo, že nemohu očekávat zázraky.
Přijde někdo na pomoc, nebo mě tam nechá ležet?
Je tak chladná noc a nemohu ani běžet.
Stěží mohu udělat krok a jít.
Cítím se jak uvězněný cvok, kterého chtějí bít.
A tak hledím na své tělo, jak tam bezbožně leží,
Pomůže mi někdo? To asi stěží.
Náhle světlo, že by den?
Ach ano, byl to pouhý sen.
