No, tak je to tady... Začíná křest mé knížky... Už asi půjdu! Času není nikdy dost! Ale v tom mě zastaví hlas: ,,Kájo počkej!" Byl to Martin! Proč je tady? ,,Martine, co ty tady?" Zeptal jsem se. ,,Jdu ti jen popřát hodně štěstí!" Zasmál se Martin ,,Taky jsem si tu knížku koupil! Vypadá dobře. Ty náš spisovateli!" A usmál se na mě. ,, Jé, to je hezký že sis vzpomněl! Díky moc!" A úsměv jsem mu oplatil. ,, Doufám že se tam dozvíš mnoho věcí "řekl jsem ještě. ,, Myslím že toho moc nebude," usmál se Martin ,, přece jenom o tobě vím všechno!" A pak se Martin zasmál... ,,No..." ,,Co je?" ,,Nic nic,"odsekl jsem. ,, hele Marťo, už pojedu... Tak ahoj!" Řekl jsem a odešel jsem... ,,Ahoj!" Slyšel jsem z dáli váhavě volat Martina...
Pohled Martina
Je nějaký zvláštní... Jak to jako myslel, když řekl no? No nic... Asi mu napíšu, že do Prahy se ten modrý rolák moc hodí... Přece jenom, přijde mi smutný, tak mu trošku zvedneme náladu ne?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Asi už je ok... Ale... Stejně mi to vrtá hlavou...
Pohled Káji
Nezachoval jsem se důstojně... Měl jsem držet klapačku... Bude po mně chtít abych mu to vysvětlil... Ale... Měl by to pochopit... Až dočte knihu... V tom přemýšlení jsem si neuvědomil, že jsem na Můstku a musím vystoupit z metra. To bude lidí! Doufám že mi tam dají kafe :D ,, Dobrý den pane Kovy" uvítal mě hlas mladé dívky... ,, Prosím následujte mě." Pozdrav jsem oplatil a šel jsem. A opravdu! Káva! Já měl dost... Už tam byli nějací fanoušci, kteří ze mě byli uvařený... Za chvíli to začne... To bude vedro a hluk a nekonečno fanoušků!
Po autogramiádě
Ježiš... 21:12... Byl jsem tu 5 hodin! Už jdu domů... Hned! Zase stejně... Metro, tramvaj a pošlapat si... Když jsem přišel domů tak jsem se najedl, napil, vysprchoval, udělal si hygienu a spát! Pohled Martina
Volný čtvrteční večer, tak si přečtu tu knížku! Přece jen je to můj kámoš, tak ať udělám dojem ne?
Po 2 hodinách čtení Jakože cože?! Musím napsat Kájovi, hned! Jakto, že mi nikdy nic neřekl? Jen počkej...
Pohled Káji
Už už jsem usínal, když v tom mi zacinka mobil... ,,Kdo mě otravuje?!" Ouu... To je Martin... Přečetl jsem ten text... ,,Je to pravda to na str 134? Jestli jo, proč jsi mi to neřekl?!" Aha... řekl jsem si v hlavě. Už to zjistil...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ach jo... Ale bere to v dobrým... A to je dobře! Napíšu mu, jestli se zítra sejdeme a pak jdu spát...
Pohled Martina
Zasvitil mi mobil, kdo to je? Aa, Kája! Nevydržel jsem a lehce se usmál... Zítra v 15:15 v kavárně na rohu? Jo,to by šlo! Tak já jdu spát... Jsem zvědavý, co mi na to řekne...
Druhý den
Tak, super... Ještě že nám dneska odpadla škola... Je 11... To bych si mohl dát něco malýho... Dám si až oběd ... Udělal jsem si tedy jen chleba se sýrem a kouskem rajčete. K obědu si udělám jen těstoviny s kečupem... Zatím se převléknu, udělám hygienu a půjdu vařit!
Pohled Káji
Pátek... Den pohody! Tak se připravím a bude relax! V lednici mám ten výbornej džus od tý fanynky... Jo, Terka se jmenovala! Tak ok... Dneska do tří relax!
Pohled Martina
Mňam, těstoviny jsou prostě bomba... Kolik vůbec j... 15:07?! Jejda! Musím dělat!! To stihnu!
Pohled Káji
Jsem tu, zatím Martinovi objednám Jeho Kafe Latte Karamel... A já si dám taky! Támhle je volnej stůl. Tak supr. Sednu si... A hele! Támhle běží náš Martínek! Pousmál jsem se, když vyšel do dveří, ale pak mi došlo, co vlastně chceme probírat, tak mu úsměv z tváře zmizel a jemu taky... ,,Ahoj Kájo..." ,,Ahoj" snažil jsem se či nejrealističtěji usmát... ,, Musíme o tom pohovořit... A o mně taky..." Řekl Martin vážně.. ,,O tobě?" ,,Ano, o mně" Trochu jsem se zarazil... Co chce probírat? ,, No ok, objednal jsem nám karamelové Latte neva?" ,,Ne!" Řekl lehce rozpačitě Martin ,,Ok ok... Takže... Jsem homosexuál... A je jen na tobě," zesmutněl jsem ,, jestli chceš být nadále můj kamarád..." ,, A už máš kluka?" Zeptal se ,, No, ne..." ,, Kájo Kovy Kováři... Já jsem také gay..." ,, Cože?!" ,,Ano" a pousmál se. V tomhle momentě jsem nevěděl co říct... Opravdu... Koukal jsem do jeho ořechově hnědých očí a uviděl v nich něco co jsem tam nikdy neviděl... Něco jako, krásu života... Nepopsatelný pocit.. nezapomenu na něj... Pohled Martina
Když jsme dopili kafe, zeptal jsem se Káji, jestli nechce jít ke mně pokecat... ,, Jasně!" Odtrhl oční kontakt... ,, Chci ti něco ukázat'' pousmál jsem se. Kovy se nejdříve s rozpačitého stavu zčervenal ale pak řekl: ,,Ok, tak jdeme?" ,,Jo" Odešli jsme z kavárny...
PS: Je to můj první příběh 😂 pokračování brzy ... ❤ Co se stane dál? Jo a btw fakta typu že měl v Praze modrý rolák nejsou vymyšlená! Good den!
