Má nejhorší noční můra

Pro výhru všechno..

Bylo brzo ráno a probudilo mě hlasité vyzvánění budíku. Rychle jsem se oblékla a naházela si věci do vaku. Nasnídala se, provedla ranní hygienu, popadla vak s florbalkou a utíkala vyzvednout kamarádku, která bydlela nedaleko nás. Byly jsme domluvené, že spolu pojedeme tramvají na arénu, kde na nás čekali ostatní. Čekalo nás okresní finále ve školním florbale a my byly už v tramvaji velmi nervózní. Cestou jsme na zastávce nabrali ještě jednoho našeho obránce a gólmana. 

Netrvalo dlouho a konečně jsme dorazili na místo. Tam na nás již čekali ostatní hráči. Učitelka se připojila za malou chvíli a šlo se do šaten a na finální poradu před prvním zápasem. Zápas začal ale ne moc slavně skončil. Už po něm bylo znát, že jsme patřičně unavené a to nás ještě čekaly další tři takové. Při posledním zápase už nikdo nemohl. Všechny hráčky šíleně bolely nohy a začínalo je "píchat v boku". Na pole chodily jen ty nejsilnější, které míček už jen držely za brankou a snažili se ho nepustit, jelikož jsme o jeden bod vedli. 

Podařilo se... Dostali jsme pohár za první místo a pozvánku do krajského finále. Všichni se radovali ale já jsem cítila, že každou chvíli upadnu a už znovu nevstanu..