ZTRACENÁ

Nový domov

Cesta byla zdlouhavá a tak jsem usnula, po chvíli jsem se vzbudila nebo aspoň jsem si myslela, že po chvíli. Protože s naším autem to házelo jako kdyby jsme jezdily po schodech. Najednou mamka vykřikla až jsem se skoro lekla, říkala jsem si co se děje. Ale hned mi to došlo byly jsme tu! Zvědavě jsem vykoukla z okna u auta, přece jenom jsem chtěla vidět, kde budu v poslední době bydlet. Byla to moc hezká stavba rodinného tipu, měla černou střechu a bíle zdi s černým kamenem půl metru vysoko,(když se to vezme od země). Dodávalo to tomu šmrnc. Krásnou velkou zahradu s učesanou krásně jarní zelenou trávou a s terasou z tmavého dřeva což se mi líbilo ještě víc. Od vchodových dveří se k nám klikatila kamenná cesta jako had a kolem ní byla vyskládaná kůra také z tmavšího dřeva, hned za ní navazoval ten krásně zelený trávník. Když taťka otevřel dveře od našeho domu, moje oči se tak vykulily že jsem ani netušila že to tolik dokážu a má  pusa spadla až k zemi. Vevnitř to vypadalo ještě víc luxusně než zvenku. v duchu jsem si říkala:,, tak tady si moc dlouho zvykat nebudu". Hned jsem se rozeběhla do mého nového domova ale mamka mě zastavila a se smíchem vykřikla:,, A boty si sundávat nebudeme!". Rychle jsem si šla sundat boty abych se tu mohla porozhlédnout. Když jsem vběhla do chodby přede mnou se točilo nádherné schodiště do druhého patra. Na nic jsem nečekala a vyběhla po něm. Objevila jsem se v další chodbě s hodně dveřmi. Vletěla jsem do dveří, které jsem si oblíbyla na první pohled. Byly bíle masivní a přesto vypadaly tak křehce. Pomalu jsem je otevřela a přede mnou se objevila obrovská místnost s dalšími dveřmi do koupelny. Užasle jsem na ten pokoj zírala.,, Už vím kde se zabydlím." Ze zdůly jsem uslyšela taťku jak volá abych mu pomohla s krabicemi, vylítla jsem z pokoje jako raketa a běžela si pro svoje věci. Vzala jsem krabici s věcmi a pomalu je nosila do pokoje,, No dobře ne pomalu ale hodně rychle jako bych měla na botách doopravdy raketový pohon. Dokonce na mě taťka s mamkou zavolali ať zpomalím nebo si něco ještě zlomím a první noc neztrávím v nové postely ale ve staré nemocniční." To mě trochu odradilo. Fakt jsem nechtěla být někde jinde než ve svém novém pokoji. Hned jak byly všechny moje krabice v pokoji začala jsem vybalovat. Do hodiny jsem mněla všechno vybaleno ale stal se problém měla jsem málo věcí, protože do mého starého pokoje se toho moc nevešlo jenže tenhle pokoj byl asi třikrát větší takže byl hrozně prázdný a vypadal neobydleně i když jsem tam měla strašně moc fotek s kamarády. Když jsem běžela za mamkou zakopla jsem a spadla u tapety, jak jsem tam tak ležela a snažila se vstát všimla jsem si malé mezírky, která vedla nahoru jela jsem po ní prstem abych zjistila jak vede. Asi v úrovni mé hlavy zatočila o 90 stupňů doleva a pak zase dolů. ,, jsou to tajné dveře" zaradovala jsem se. Pokusila jsem se je otevřít ale nešlo to. Zkusila jsem to ještě jednou ale pohnuly se jen o trochu a zase se vrátily na stejné místo. Sakra jsou zamčené. 

Ahoj to jsem já a nová kapitola, já vím hodně krátká ale doufám že se vám aspoň trochu líbila.  Budu ráda za každý názor děkuji                                                

                                                                                                                                                                 #Niky#