nuda

SEZNÁMENÍ

Začalo to jen tak lehce a nevinně. Nic jsem nevěděla, neudělal ani jedinou chybu, kterou by si plán zkazil. Bylo pondělí a já měla jako každý den chuť na to, jít a lehnout si do rakve, ale nečekala jsem že se dostanu do pekla. Stejně jako vždy jsem si šla udělat svoji raní rutinu a nasnídat se. Času na všechno dost...vstávám v 5 a školu mám od půl devátý. Takže když se nasnídám, tak mám plno času, na to si s někým psát, nebo jen tak koukat na soc. cítě. Přišlo mi upozornění na žádost o přátelství od "Jen tvůj ". Přišlo mi to divné, ale v poslední době hodně lidí ráno nespí a stále si dávají divná a ujetá jména, takže jsem to přijala. 

Jen tvůj: Ahoj :)

Trisstai: Ahoj. My se známe?

Jen tvůj:  Ty mě ne, ale já tebe moc dobře ;)

Trisstai:  Nemyslím si. Stejně jsi jen další z těch nudných otrapů, co se snaží člověka vyděsit nebo dělat že jsou strašně zajímavý. Předem říkám nuda, už to můžeš vzdát. ;)

Jen tvůj: Chceš to dokázat? ;p

Trisstai:  Stejně se nic nestane, takže si dělej co chceš, mě to je jedno. :P 

Jen tvůj: Budeš litovat toho, že jsi mě provokovala, pokud budeš pokračovat ;D

Trisstai:  Nemám důvod proč bych měla něčeho litovat, ty stejně nic neuděláš, jsi na to moc  daleko a určitě neschopnej.

Jen tvůj: Jsi roztomilá, když se snažíš dělat odvážnou... uvidíme jak dlouho ti to vydrží zlatíčko ;)

V tu chvíli mě trochu zamrazilo a ztuhla jsem, ale hned jsem se zase vzpamatovala a chtěla mu napsat nějakou další nepříjemnou a kousavou poznámku. Světla zhasla, stejně jako obrazovka mého mobilu. Zůstala jsem stát na místě bez hnutí a čekala co se bude dít. Slyšela jsem kroky blížící se k mému pokoji v patře. Dopad podrážek těžkých bot na podlahu v pomalém tempu mě konečně přiměly k pohybu. Telefon jsem hodila na postel a sama vlezla pod ni. Byla celkem nízká, takže jsem se tam jen tak tak vešla a stihla to přesně ve chvíli, kdy dotyčný otevřel dveře mého pokoje. Až teď si mě oči přivykli a světlo z ulice pronikající skrz okno plně osvětlilo celý můj pokoj, jakmile roztáhl závěsy které jsou v mém pokoji vždy zataženy normálně jsem viděla přes celý svůj pokoj. Rozhédl se po pokoji a začal se smát....jeho hlas byl umělý, jako když mluvíte do mikrofonu a nastavíte hooooodně velké zkreslení. Postavil se těsně k mé posteli a něco tam položil. Pak odešel. Zazvonil mi mobil. Ještě chvíli jsem čekala, než jsem vylezla ven a podívala se na telefon. 

Jen tvůj : Už můžeš vylézt z podpostele .....:D

No to si snad dělá prdel ! Nejdřív si ze mě chce udělat hračku a pak se mi ještě bude smát !? Tak to tedy ne. Nenechám ze sebe udělat pitomce. Jak se sem vůbec dostal ? Bylo zamčeno od doby co šel brácha do práce a nebylo otevřený jediný okno. Takže když se to tak vezme, je to bráno jako vloupání a to můžu nahlásit, stejně tak jako obtěžování a zažádat o soudní zákaz přiblížení a nechat ho vyšetřit na psychiatrii. Nemůže být normální. Ale ty zprávy ho můžou usvědčit a to co nechal na posteli taky ......co tady vlastně nechal ? Obrátila jsem svou pozornost na postel, kde ležela obálka a bílá růže.

Vzala jsem obálku do ruky a rozložila dopis v ní.

                                                                                    

Vím že to není nejlepší seznámení, ale věděl jsem, že nebudeš ke mě tak přátelská jako ke zbytku svého okolí a tak jsem začal cestou, na kterou by se to stejně pak vydalo. Chci se ti za to omluvit, ale pokud už nebudeš mít tak nevrlou náladu, můžeme to vzít s klidem a to že jsem tě na tento týden omluvil ze školy, nebudeš brát jako něco, za co by jsi mi měla vyškrábat oči. Mám s tebou na tento týden plány a nehodlám se s tebou hádat, o tom jestli se uskuteční, nebo ne a nechci být díky tvému rozvrhu nějak časově omezován, takže tento týden je všechen tvůj čas můj a žádná debata o tom nebude. Mé plány by tě neměli nějak rozhodit, je to jen společně strávený čas, při tvých nebo mých oblíbených činnostech. Jinak předpokládám, že tě už napadlo mě nahlásit na policii a to bych ti nedoporučoval. Moje tak říkajíc moc nekončí u toho, že ti dokážu vypnout mobil, ale dokážu smazat vše co se týká socialních sítí a všeho co máš v mobilu, takže pokusíš-li se o něco, bude tvůj mobil úplně čistý a nezbude tam nic, ani tenhle dopis nebudeš mít v rukou dlouho. Jen co ho na chvíli spustíš z očí, zmizí a bude zničen. Žádný důkaz mít nebudeš a jen si budou myslet, že se snažíš na sebe trapným způsobem upoutat pozornost. Takže jsme si to vyjasnily. Pokud jsi to dočetla a nechceš mě nasrat, tak přijdeš dolů a tenhle dopis mi odevzdáš, nebo sama vyhodíš do koše. Nechci se k tobě takhle chovat, ale nedáváš mi na vybranou. Až si uvědomíš, jak to mezi námi může byt a to, že mě taky miluješ, tak bude všechno jednodušší a oba budeme šťastnější. Zatím se zkus chovat slušně a buď milá, dokud se tak budeš chovat ty, tak já taky, pokud ne, nechceš vědět co se bude dít. Nebudu z toho šťastný, ale být to musí, aby jsi si uvědomila, jak se ke mě chovat. Miluju tě, snad si to brzy uvědomíš taky. Teď pojď dolů.

Pomalu mi docházel obsah dopisu a já se automaticky rozešla ke dveřím. Co to dělám!? Křičela jsem na sebe v duchu. Přeci nebudu poslouchat psychopata jen proto, že mi vyhrožuje a říká, že mě miluje. Zastavila jsem se 2 kroky ode dveří. Stála jsem tam a přemýšlela, když se dveře rozletěli a mě rohem praštili přímo ho hlavy.

Pokud by vás tohle bavilo i kdyby jen jednoho tak si o pokračování napište stejně tak jako co se vám na tom třeba nelíbí díky 😊