Conquered Kingdom cz/sk (Larry Ff )

9.část- Však on tě ten smích přejde...

Louis stál před zrcadlem, a všude kolem něj běhali služky. Byl šíleně znechucený. "Netvař se jako kdyby si měl umřít. Taky se mi nechtělo do ženění a s maminkou jsem spokojený." Louis se podíval svému otci do očí, byl zmatený.

"Proč si si ji nechtěl vzít ?"

"Už můžete jít ! Louis je nachystaný !" řekl a počkal ,až všichni odejdou. "O tvojí matce se říkalo, že je psychicky nemocná, a že zabila svého tátu." řekl král se značnou ironií v hlase.

Loui byl vyděšený. "Myslíš, že by mohla být nemocná pořád ?"

"Prosím tě jsou to jen fámy.Nachystej se a seber se ! Vypadáš jak nemocnej !" řekl ještě král a odešel. Loui si sednul na postel, a kouknul se na hodiny. Byli přímo uprostřed zahrady, a protože svítilo bylo nádherně vidět, že se blíží 12.

"Jsi nachystaný ?" zeptala se babka.

Louis nadskočil, nevěděl, že tam je. "Co tu děláte ! Jak jste se sem dostala ?" skoro vykřikl.

"Pššt..." utišila ho a chytila ho za ruku. Přišla ke stěně a otevřela další chodbu. "Co to sakra ?" zašeptal Louis a nechal se vést temnou chodbou ven.

"Obleč si tohle." Babička vytáhla ošoupané oblečení.

"Jako tady ?" zakuckal se Louis. "Snad se nebojíš, že na tobě něco uvidím." zasmála se a Louis si jen nespokojeně ufrknul a natáhl na sebe oblečení. Potom nasednul na připraveného koně.

"Kam vlastně pojedeme ?"zeptal se.

"O to se nestarej." odsekla babka a popohnala svého poníka do klusu. Louis se rozesmál. Poník byl malinký a oproti jeho černému koni to byla šílená herka. "Čemu se směješ ? Alfréd je jeden z nejrychlejších koní co znám."

"To jich moc neznáte co ?" Louis propukl v hlasitý smích.

 "Však on tě ten smích přejde..." Smát se přestal hned co se Alfréd pořádně rozjel. Musel pořádně chvátnout, aby je dohnal. Ani si neuvědomil, že už utekli z města.

"Hej !!! Počkejte !" Babka se zastavila. "Bože ten váš kůň má páru !" Usmál se na ni Louis.

"Je to celkem bez komplikací co ?" Usmála se na něj taky a opět se rozjela, tentokrát pomalu. "Už tam budeme, Harry na nás čeká." Louis se usmíval od ucha k uchu. Cesta se začala stáčet do lesa a do kopce.

"Kudy to jedeme ?" zaklel Louis, když se mu do vlasů zamotala větev a odřel si o ni tvář. Jenže potom uviděl nádherný dům, na louce. Všude kolem byli stromy a nebyl tam přístup. Louis seskočil z koně a okamžitě otevřel dveře. Uviděl Harryho, něco vařil. Když uslyšel dveře otočil se a běžel k Louisovi. Pevně ho objal.

"Promiň já musel odjet, našli by mě a třeba opravdu zabili." zašeptal Harry. Louis to neposlouchal a políbil ho. Líbali se do té doby, než si uvědomili, že nejsou sami. Oba zrudli a dívali se do země.

"Louisi asi si to neuvědomuješ, ale tady zůstanete jen dočasně. Je to můj dům a bydlet vás tady nechat nemůžu."

"Ale kam půjdeme ?" Zeptal se Louis s obavami.

"To už mám vymyšlené, Boo." Zašeptal Harry. "Jen tak mimochodem, pro co si se musel vrátit ?" Řekl ještě a pustil Louise z náručí. Ten se ohnul pro tašku a vytáhnul z ní modrý atlas. "Jen kvůli té knize ?"

Louis zakýval a podíval se na to co Harry vařil. "Mám pocit že se ti to pálí Hazzy." řekl s úsměvem.

Díky za přečtení :3 další díl přidám příští pondělí. ;)

Cookie XoXo