Čtyři kamarádi v akci - Fantom školy 6.díl

Záhadná tekutina

,, Poslyš, tati..."

,, Zatraceně!"

,, Poslyš, tati..." Ozvala se Patti váhavě ze zadního sedadla. 

,, K čertu se všemi jednosměrkami! "

,,Poslyš, tati..." zkusila to Patti ještě jednou. 

,, Ted' už toho mám vážně dost! " vybuchl její otec. ,, Necháme auto tady a vezmeme taxík. Stejně příjdu pozdě. Dohodli jsme se na třetí. A už je skoro půl čtvrté!"

,, Poslyš, tati, tys mě přece chtěl vysadit u Dominika, " zvolala Patti. ,, Čeká na mě už od dvou!" 

,, Je mi líto, milá dcero, ale moje práce má přednost. Nemůžu za to, že sít' vídeňských ulic pro mě je a zřejmě i navždycky zůstane bludištěm. Ještě nikdy jsem se nikam nedostal na první pokus. "

Patti chlácholivě poklepala tatínkovi po rameni. Když šlo o chemické vzorce, byl špička, v každodenním životě ale žalostně selhával. Jen co našel místo k zaparkování, přivolal si pan Monowitsch taxík. ,, Do Eichengasse!" křikl na řidiče, jakmile s dcerou nastoupil do vozu. ,, Děláte si ze mě legraci?" naštval se řidič. ,, Vždyt' jste v Eichengasse!" Ach..." Pan Monowitsch se zatvářil rozpačitě a vyklouzl z auta ven. Byli nejenom ve správné ulici, stáli dokonce přímo před výškovou budovou, kterou hledali. ,, Co tu máš na vyřizování, tati?" zeptala se Patti, když jeli výtahem do 21. patra.  ,, Nemám ponětí, " povzdechl si pan Monowitsch. ,, Volala mi nějaká Petra Stockerová. Jedná se o velmi důležitou a přísně tajnou záležitost!" Zatvářil se tajnůstářsky a dceru tím rozesmál. Když vystoupil z výtahu, čekala na ně mladá dáma. Určitě jí nebylo více než 35 let, přesto měla dlouhé šedé vlasy s bílými pramínky a její oči se zdály být za silnými skly brýlí ještě větší, než ve skutečnosti byly. Vypadá s těmi povislými koutky pěkně mrzutě, pomyslela si Patti. A hned si všimla ještě něčeho. Obtažený moderní kostým se k ženě vůbec nehodil. ,, Pan profesor... Monowitsch?" vyhrkla žena nervózně. Tatínek přikývl. ,, Já jsem Petra... Petra Stockerová. Zabývám se regionálním zpravodajstvím. Hovořili jsme spolu po telefo-

nu. Konečně jste tady..." Vzápětí vědce vtáhla do jedné z kanceláří. Pan Monowitsch se chtěl omluvit za zpoždění, ale vůbec se k tomu nedostal. ,, V pořádku! Ale musíte se na to hned podívat!" pravila paní Stockerová a přibouchla Patti dveře před nosem. Po chvíli tatínek vystrčil hlavu. Zakoulel očima, aby dceři naznačil, co si o Petře Stockerové myslí. ,, Požádej lidi z vedlejší kanceláře, aby tě nechali zavolat Dominikovi, ano?" šeptl jí a zmizel. Patti se tam hned vydala. Dveře byly otevřené a uvnitř nikdo. Ze sousední kanceláře bylo slyšet hlas reportérky. Nemluvila příliš hlasitě, ale stěny byly tenké, takže Patti rozuměla každému slovu. ,,...Dostala jsem balíček. O podrobnostech se raději nebudu zmiňovat," chrlila ze sebe žena. ,, V krabici je láhev. Tekutina, kterou obsahuje, má prý následující vlastnosti..." Pauza. Ted' už nebylo slyšet nic. Žena bud' začala šeptat, nebo dala panu Monowitschovi něco přečíst. Patti uslyšela, jak tatínek zvolal: ,,Tím že se dají zničit památky?" Umlčelo ho reportérčino hlasité zasyčení. ,, Ano, přesně tak," vysvětlovala reportérka spěšně. ,, Ta látka údajně reaguje s...s...s holubí špínou - víte, co myslím. Může zničit všechny památky ve Vídni.  Je úplně jedno, jestli jsou z kamene nebo z kovu. Nic víc vám nemohu prozradit. Je ale jasné, že pokud ta teku-

tina opravdu funguje, znamená to pro Vídeň katastrofu. Katastrofu, která může být odvrácená jedině za cenu mnoha milionů. Zkrátka a dobře, jde o vydírání!" Patti položila sluchátko. Z toho rozhovoru jí nesmí ujít ani slovo! ,, Mám tedy prozkoumat, jak ona látka působí?" zeptal se pan Monowitsch. ,, Ano! A dále..." Víc už se Patti nedozvěděla. Do místnosti vstoupil starší, elegantní pán. Hlasitě si pískal. ,, Ach," zvolal překvapeně, ,,kohopak to tady máme? Ty jsi nová sekretářka?" ,, N...ne...nejsem, " rozpačitě koktala Patti. ,, Čemu tedy vděčím za to potěšení? " zeptal se šedovlasý, dokonale učesaný muž v brýlích se zlatými obroučkami. ,, Chtěla jsem si zavolat, odpověděla Patti popravdě. ,, Tak to udělej! Telefon přece nekouše," pobídl ji muž s úsměvem. Zatímco Patti vytáčela Dominikovo číslo, horečně přemýšlela, odkud elegantního muže zná. ,, Wagnerová! " ohlásil se hlas v telefonu. ,, Vždy při tom! " vyhrkla Patti. ,, Co prosím?" zeptala se paní Wagnerová. Patti se rychle představila a vysvětlila svůj podivný výkřik. Když Dominikova maminka zvedla telefon, uvědomila si totiž, v čí kanceláři je. Místnost patřila Petru Offenherzovi, známému bulvárnímu žurnalistovi. Podával čerstvé zprávy z důležitých

oslav a večírků a druhého dne si lidé mohli v jeho rubrice ,,Vždy při tom" přečíst, kde měl kdo jaký kaviár a kolik litrů šampaňského při jaké příležitosti proteklo. Žurnalistova velká fotografie se skvěla nad  každým jeho článkem. Proto byl Patti povědomý. Dívka stručně vysvětlila paní Wagnerové, proč se opozdila. Když pokládala sluchátko, objevil se ve dveřích tatínek. Pod paží třímal papírovou krabici. ,, Hotovo, můžeme jít," prohlásil. Patti si okamžitě všimla, že je nervózní. Pokoušel se to zamaskovat veselostí, ale úplně se mu to nepodařilo. ,, Na shledanou... Možná že se zase brzy uvidíme!" řekl pan Offenherz. 

A měl pravdu...