První příběh, který vám chci sdělit není moje první paranormální zkušenost ale je taková jediná, kterou si pamatuju já sama. OK. Takže.....
Jsou to asi tři týdny co se mi to stalo. Měla jsem jít na operaci kolene. Byl to nějaký meniskus nebo tak něco. Po operaci byl povinný týdenní pobyt na dětském oddělení. První den byl hodně bolestivý. Tu noc se mi zdálo o mém příteli, který je už 8 měsíců po smrti. Varoval mě před nějakou dívkou, která ležela na stejném místě jako teď já. Ráno když jsem se probudila, byla jsem zmatená. Jak mohl Saša vědět kde teď ležím?? Můj problém je, že na ty paranormální věci jsem dost ujetá a nikdy si nedám pokoj. Měla jsem trochu nahnáno - jako vždycky - tak jsem se dobelhala k hlavní sestře a ptala jsem se jestli tady předemnou neležela nějaká dívka v horším stavu. Bylo mi jasný že musela bejt v jiným stavu než ostatní protože proč bych se ji měla jinak bát. Sestra se tak zděšeně podívala a ptala se, proč se na to ptám ?? Nemohla jsem jí samozřejmě říct že mě můj přítel, který je po smrti varoval že mě chce ublížit bláznivá holka. Nakonec jsem jí řekla že škrábance, které mám na dveřích mě děsí a ráda bych věděla co se v tom pokoji dělo. Nejdřív mi to nechtěla říct ale když ji poprosila o informace i mamka konečně se vymáčkla. Prý tam měli dívku, která byla po operaci očí. Už v tuhle chvíli se mi to nelíbilo. Byla prý "trochu" blázen a ta operace jí k psychice moc nepomohla. Dokonce jí v tom pokoji museli zamykat aby někomu něco neudělala. Jmenovala se Kateřina Styvnová. Přišla jsem do pokoje a sedla si na postel. Ano, myslíte si dobře. Sáhla jsem po notebooku a googlila jméno té dívky. Vyděsila jsem se když jsem našla článek o Kateřině Styvnové. Byla to výborná studentka psychologie. Ale po smrti jejího pacienta, kterého měla na praxi se prý...... Co to bylo ?? Slyšela jsem ránu. Zakroutila jsem hlavou. Takže..... Pokusila se o...
ERROR
Sakra co to zase je ? Notebooku se mi sám od sebe vypnul. Začala jsem mít takový divný pocit. Jako by mě někdo sledoval. Jako by tam se mnou někdo byl. Počítač se mi najednou zase zapnul. Ale né !! Kateřina Styvnová se pokusila o sebevraždu ? Počkat jak jako pokusila ?? Četla jsem dál..... O dva roky dýl napadl její nevlastní otec jejího bratra a ona se ho pokusila zastavit. Jenomže jí poškodil zvláštním způsobem oči. Pak skončila tady a tady se......... COŽE !!! Ona se tu objesila !!!!!! Pomalu jsem se koukla na větrák nademnou. Zavřela jsem notebook a odhodila na druhou postel. To byl fake. Muselo to být fake. Pomalu jsem se uklidnila.
V noci jsem nemohla spát. Ten pocit sledujících očí jsem měla pořád. Stále jsem cítila přitomnost. Elektrika mnou projela jako bolest z dolní končetiny. Měla jsem strašnou postřebu podívat se ke dveřím. Jako by tam byl magnet. Najednou se něco dotklo mojí peřiny. Bolest mi projela nohou. Stisklo mi to kousíček pod kolenem. Snažila jsem se křičet ale.... Nešlo to. Bylo to jako by mě někdo držel polštář před tváří. Bolest ustala a já se zhluboka nadechla. Ani nevíte jaký jsem měla strach. Ozvalo se bouchnutí ! Škublo to se mnou. Byli to dveře, které byly trochu pootevřené kvůli sestrám. Zacouvala jsem víc ke kraji postele. Zbrzdilo mě opjeradlo. Bílé dveře odhalovali tmavou postavu. Ženskou postavu. Prosím ne !! Šeptala jsem. Silueta se stále přibližovala. Blíž a blíž až najednou zastavila. To byla bílá vlajka. Sedlo si to pomalu na postel přede mnou a pozorovalo mě to. Chtělo se mi spát. Bum !! Ráno jsem se probudila jako by se nic nestalo. Teda aspoň jsem si myslela že se nic nestalo. Pokoj.... No do prd*l* ! Ten pokoj byl celej poškrábanej! Jako by tam bylo zavřené zvíře. Další ni jsem nechtěla jít spát. Bála jsem se ! Ale nic se nedělo. A další taky ne. A další taky ne. To už jsem byla v pohodě. Byl to asi jenom sen. V to jsem doufala ale den před propuštěním se to zvrtlo. Tu noc se jsem slyšela randál z chodby. Opatrně jsem vstala, popadla svoje sexy berle a šla otevřít dveře a tam jako by někdo běžel přímo proti východu. Bylo to divný, nebyla to dívka byl to malý kluk se zakrvácenou rukou. Podíval se na mě a natáhl ruku. Jako by na něco ukazoval. Otočila jsem se...... Myslela jsem že dostanu infarkt. Stála za mnou žena oblečená do sestřičkovského úboru. Chtěla jsem utéct ale ty berle bylo moje prokletí takže jsem jen tak rychle nwm jak to mám říct " skákala" hodně s velkýma uvozovkama s berlema. Objevovali se předemnou další a další stíny a postavy. Myslela jsem že jsem se zbláznila. Najednou mě něco srazilo na zem a tam jsem zůstala a omdlela. Musela jsem se fláknout do hlavy. Probudila jsem se s výkřikem. Jako když máte noční můru. Přiběhla setra a udklidňovala mě. Chytla jsem jí za rukáv a ptala se co se stalo a kde jsou ty lidi ?? Myslím že si o mě musela myslet že jsem blázen. Ten samej den přijela mamka. Nafotila mi prý chodbu. Proč chodbu ?? Ukázala mi fotky a nechala mě samotnou. Nemohla jsem tomu uvěřit. Okno rozbitý, poškrábaný židle, stoly všechno a na vchodových dveřích moje jméno. Rukou jsem nahmatala zašitou ránu na čele.
OK. Věřte mi nebo ne ale já s toho mám nejen děsivý vzpomínky ale i pěknou jizvu na čele.
