První láska

První a poslední

Byl to rok co jsme si začali psát. Psali jsme si dnem a nocí. Kdyby jsem nemusela spát tak by jsme si psali i v noci. Byla jsme ten nejšťastnější člověk. Představovala jsem si tě jako prince na bílém koni. Po roce jsme se domluvili a rozhodli jít spolu ven. Byl únor. Když jsem tě viděla řekla jsem si ,,Tenhle kluk musí být,z můj''. Když jsem přišla domů tak jsi mi napsal ,,Dneska mi s tebou bylo fajn. Jsi moc hezká a milá. Snad ještě někdy spolu půjdeme ven''. Usmívala jsem se jako blázen. Tu noc jsem usínala s úsměvem na tváři. Měsíc jsme se neviděli. Psali jsme si každý den. Byla jsem šťastná, že mi píšeš. Ale pak jsi mi napsal něco, co jsem nečekala. Napsal jsi mi ,,Budu otec''. Koukala jsem se na tu zprávu asi půl hodiny. Ptala jsem se s kým to čekáš. Napsal jsi, že se svojí holkou. Když jsme byli v únoru venku tvrdil jsi, že holku nemáš, ale pak jsi mi napsal, že s ní chodíš od ledna. Mé srdce se rozpadlo na milion kousků. Říkala jsem si proč mi to píšeš. Tu noc jsem nespala. Brečela jsem. Další den jsem šla do školy. Všichni se mě ptali proč jsem plakala. Lhala jsem jim a řekla, že mám alergickou reakci. O tom, co se mi doopravdy stalo věděli jen 3 lidi. Utěšovali mě a říkali, že si z toho nemám co dělat, že jsi blbec. Pak jsi mi psal jako by se nic nestalo. Odbývala jsem tě. Ty jses ptal, co se mi stalo. Čekala jsem, že ti to dojde. Ale nedošlo. Napsala jsem ti zprávu ,,Hej asi si neuvědomuješ co jsi mi napsal "asi budu otec" měl by sis to uvědomit pokud to je pravda tak jsi pěkný chuj, protože jsi věděl, co děláš. A pokud to pravda není a chceš abych žárlila tak se ti to nepovedlo, je mi to spíš líto, protože jsi byl fajn a rozuměli jsme si''. Ani po tomhle jsi to nepochopil. Ztrácela jsem naděje. Vzdala jsem to. Přerušila jsem s tebou všechen kontakt. Myslela jsem si, že se bez tebe naučím žít. Šlo to. I když těžko, ale šlo. Každým dnem jsem si myslela, že se objevíš mého baráku a řekneš mi, že mě máš rád. Ale ty nic. Na dobro jsem tě vymazala ze svého života. Bylo mi lépe bez tebe. Už jsem se nikdy nechtěla zamilovat. Ve škole se ptali jakou kdo chce mít budoucnost. Všichni říkali, že chtějí mít děti a rodinu. Jediná já jsem to neřekla. Učitelka se mě ptala proč. A já jí odpověděla, že láska bolí. Ona se na mě usmála a řekla ,,Tak to nebyla láska. Pokud tě někdo má rád tak by tě neopustil. První lásku poznáš podle toho, že když se na něj podíváš tak se ti v břiše rozletí motýlci a ty se s ním budeš cítit v bezpečí a nenechá nikoho aby ti ublížil. To je pravá láska''. Zamyslela jsem se nad tím. V ten den mi řekl jeden můj kamarád, že mě má rád více než kamarádku. Byla jsem šťastná. Po měsíci jsme spolu začali chodit. Je to rok od toho, co spolu chodíme. Jsem teď nejšťastnější člověk na světě. O tobě do dnes nic nevím. A jsem šťastná bez tebe. Asi mi bylo předurčeno abych zažila zklamání z lásky. A jsem ráda, že jsi mi srdce zlomil ty. Děkuji ti. Nebýt tebe nepoznám bolest.