Takže tady je první díl našeho nového příběhu. Budeme se střídat v kapitolách. Budeme rádi za každý read, vote, comment. Snad se vám to bude líbit.
Narodila jsem se v australském městě Melbourne, kde jsem se narodila, vyrůstala jsem a kde i ted bydlím. Bydlíme s tátou v rodinném domě na okraji města. Moje máma zemřela, když mi byly 2 roky. Moc si jí nepamatuju, ale snad každý den, když jsem byla menší, jsem se dívala na videa a fotky, které můj táta natočil a vyfotil. Chyběla mi a moc. Kéž by tu byla se mnou. Můj táta na mě byl sám, nikdy si nenašel přítelkyni. Říkal, že jediná jeho spřízněná duše byla máma a já. Táta často pracoval, většinou přicházel domů až později, a proto mě hlídávala babička s dědou, kteří bydleli nedaleko nás. Když mi byli 3 roky, přistěhovala se vedle nás Hemmingsovi. Byla to milá rodinka. Byl to manželský pár s dvěma syny. Jednomu bylo asi tak 7 a druhému byly 4. Byl o rok starší než já. Jmenoval se Luke. Byl to strašně roztomilý hnědovlasý klučina. Můj táta se s nimi spřátelil a když byl v práci a babička s dědou mě nemohli hlídat, byla jsem u nich. U Hemmingsových. Byli na mě moc hodní a rádi mě hlídali. S Lukem jsme byli jako sourozenci. Pořád spolu. Když mi bylo sedm let, přiběhl Luk za mnou na zahradu. Já byla zrovna na houpačce na naší zahradě. Luke mi podal nějaký dopis, dal mi malou pusinku na tvář a zase odběhl. Já nevěděla co si mám myslet, tak jsem zeskočila z houpačky a utíkala za tatínkem. Ukázala jsem mu dopis od Luka, on se jen zasmál, posadil si mě na klín a pomohl mi dopis přečíst. Byla to taková malá dětská láska. Taky jsem mu napsala dopis, stejný, s láskou, ale nikdy jsem neměla odvahu mu ho dát. Pořád byl a je založený v mém deníku. Nevím, co by se změnilo, kdybych mu ho dala. A nevím, jestli to chci vědět. Zůstal by? Zapomněl by?
O pár let později z toho roztomilého kluka vyrostl kluk, kterého všechny holky chtěly. Ale on měl oči jenom pro mě. Vždycky po škole jsme chodili k němu domů nebo k nám. Bránil mě ve škole, když mi někdo nadával. Když mi bylo smutno, zpíval mi nebo hrál na kytaru. Někdy stačilo jenom jeho objetí. Jeho medvědí objetí, které měl jenom on. Takový starší bráška, kterého jsem vždycky chtěla, ale neměla. Ale nebrala jsem ho tak. Celá ta léta strávená s ním. Den co den jsem musela skrývat tu lásku, ty pocity k němu. Nevěděl to. Jediný, komu jsem to řekla byl táta. Ale prý to na mě bylo vidět. To, jak se na něho dívám a on na mě. Všimla si toho i Lukovi rodiče a brácha, pár spolužáků a taky Calum s Mikeym. S Calumem a Michaelem jsme se spřátelili na škole. A byla z nás parta. Já, Luke, Cal a Mikey. Cal si s Lukem dobře rozuměl. Byla pořád spolu. Jako bratři. Hráli spolu po škole fotbal, blbli spolu. Ale na mě si vždycky našel čas. Říkal, že já jsem jeho jediná holka. Nevěděla jsem, jak to mám brát, tak jsem se jenom usmála a řekla mu, že on je můj jedinej kluk. Ale pak se všechno změnilo. Luke už předtím trochu zpíval. Ale když potkal Caluma s Mikeym, tak si řekli že zkusí na youtube přezpívat pár písniček. Bylo to boží. Jejich hlasy dohromady. S dalším novým coverem se sledovanost videí rostla. Byla jsem na ně pyšná, ale Luke už na mě neměl tolik čas jako předtím. Později k sobě přivzali bubeníka Ashtona Irwina. Byly už skupina a dali si název 5 Second Of Summer. Později je už znala snad celá Austrálie. Ve škole byly oblíbenými. Všechno se jim plnilo. Když si jich všimli nejznámější skupina na světě One Direction, znal je potom už celý svět. Měli přes milion fanoušků a vyjeli na svoje první turné s One Direction. Sbalil si kufry a odešel. Nejen z Melbourne, ale hlavně z mého života. Ani nenapsal, nezavolal. Když jsme byli menší, slíbily jsme si, že nás nic nerozdělí. Ale on zapomněl. Všechno je pryč. On je pryč. Byla jsem na něho naštvaná, někdy i na sebe. Milovala jsem ho a pořád miluju. Jenže on to nikdy nevěděl a nikdy se to nedozví. Párkrát přijel domů, ale nestavil se k nám a to bydlíme hned vedle. Nezavolal. Zapomněl.
