"Jediný, co se po tobě chce je, aby jsi ten kunai hodila do středu toho terče" Pousmál se a ukazováčkem ukázal na strom před námi. Velký kmen na kterém byl přivázán černý terč. Zhrbila jsem se a už po padesáté sem hodila kunaiem, ovšem zase vedle. Okem jsem pohlédla na Itachiho, dala si ruce do kapes a znuděně odešla. Itachi se zamnou rozběhl a chytl mě za loket, to mě donutilo se otočit.
Jeho havraně černé vlasy které se proplétaly mezi jeho oči se leskly v paprscích slunce.
"Copak je? Už mám být někde jinde" Koutkem sem se pousmála a máchnula rukou.
Stiskl mi loket víc a podal mi jeho kunai, který vytáhl ze své kapsy.
"Na, vezmi si ho." Usmál se, než jsem stačila něco říct, zmizel v dáli obrovských stromů.
Tenhle kunai patřil odjakživa klanu Uchiha a rodí se z generace na generaci.
Díky, Itachi...
ČTEŠ
AKATSUKI |FF CZ| ✓
FanfictionDívka, která žila ten nejkrásnější život. Po pádu jejího klanu Uchiha a vyvraždění se po pár měsících rozhodne něco se svým životem dělat... Její příběh začíná tehdy, kdy opustí svoji rodnou vesnici. Netuší ale, že si jí někdo najde dřív, než ona je...
