Dveře Thorovi ložnice se otevřeli a do nich po špičkách napochodoval černovlasý chlapec. Vklouzl ke svému bratrovi pod peřinu a ten jej vřele přijal pod svá křídla. Věděl, že má jeho mladší bratr ošklivé sny a proto ho nikdy neodmítl.
"Bráško." Špitl černovlasý mladík a prstem dloubl svého staršího bratra do žeber, který tvrdě spal. Ten je zamručel a ani se nehnul. "Bráško. Posuň se." Zavrněl Loki jako kočka a když mu na jeho slova Thor odpověděl jen hlasitým zachrápaním zamračil se. "Uhni povídám!" Zahučel chladně a vší silou ho odstrčil na bok. Lehl si vedle něj a spokojeně zavřel oči.
Když vyrostl už noční můry nemíval. To on sám byl jedna velká noční můra, jak mu s radostí někdy přezdíval jeho nevlastní otec. Po chvíli oči otevřel a zadíval se na zahradu za oknem. Byla tak krásná a zasněžená. Thor si kolem Lokiho obmotal ochranitelsky paži a pokračoval se spaní.
Lokimu to nějak zvlášť nevadilo. Byl zvyklý, že se po něm jeho bratr sápe. A také on se sápal po něm. A poté, co zjistili, že vlastně nejsou skuteční bratři už jim ani nepřipadalo tak odpudivé a svým choutkám se poddali.
Když na to ovšem přišli jejich rodiče byl z toho problém. A tak na sebe dlouhá léta nemohli ani promluvit. Ale oni si našli vlastní způsob, jak být spolu aspoň na pár hodin. Jeden druhém se noc co noc vkrádali do postelí a poté se jejich rodiče divili, že jsou oba po ránu ospalí a s kruhama pod očima. Jednou při snídani Thor dokonce usnul a probral ho až když narazil obličejem do kaše. Loki se nemohl přestat smát a předhazoval mu to potom ještě několik let.
I teď se při té vzpomínce culil. Tok jeho myšlenek přerušil polibek na jeho krk. "Loki.." Zašeptal Thor rozespale. Ten se jen potutelně usmál. "Už jsem si myslel, že se nevzbudíš." Zavrněl a kouzlem z jejich těl zmizelo všechno oblečení. A pak už ani jeden z nich nespal do ranních hodin.
