Seděla jsem u sebe v pokoji a sledovala nástěnku pokrývající celou zeď. V poslední době se začala zaplňovat fotografiemi pořízenými tak trochu tajně. Trvalo celou věčnost než se mi podařilo nabourat se ti do mobilu a sledovat tě na každém kroku. Těch pár fotografií oproti tomu byla hračka. Bavilo mě sledovat souvislosti mezi jednotlivými snímky a zaznamenávat je do zápisníku, který jsem minulý rok dostala od Eleanor s přiloženým vzkazem Na tvé stalkerské myšlenky. Netušila jsem, jak moc se bude hodit.
Mobil se rozsvítil na znamení toho, že moje sledovaná oběť změnila polohu. Seděl jsi v autobuse. Koutkem oka jsem zkontrolovala hodiny. Čas odpovídal, za jedenáct minut dvacet dva vteřin budeš doma. Fajn, tohle bylo už možná trochu moc, ale za ty roky prostě získávám stále nové informace docela snadno.
Ve tvém domě bych se vyznala i poslepu. A za to nemohly kamery, které jsem se mimochodem několikrát pokoušela nainstalovat do okolí tvého bydliště. Stačilo sledovat rodinné příslušníky na sociálních sítích. Jejich chyba. Samozřejmě podrobný plánek jsem si překreslila na papír a přišpendlila na nástěnku. Po tomhle všem jsem se stále cítila naprosto v pořádku, a to i přes protesty některých mých přátel.
ČTEŠ
All Time Stalker
Short StoryVěděla všechno. Možná proto si u svých blízkých přátel vysloužila přezdívku stalkerka.
