Starry love

5.

  Svého činu jsem mohla začít jenom litovat. Tak se taky stalo. Jak jsem vůbec mohla zaprodat svoji volnost klukovi, který mě znal jenom z televize, z mé strany tomu nebylo jinak. Byla jsem opravdu hloupá, když jsem svolila na tuhle schůzku. Nebýt pod tlakem své manažerky možná bych se rozmyslela i jinak. Ale teď už bylo pozdě.

Bylo za pět minut deset hodin a já teprve vycházela z hotelu. Možná nebyl daleko od kavárny, kde jsem se měla s JiYongem setkat. Moc dobře jsem věděla, že nestíhám, ale díky spoustě lidí jsem spěchat nemohla. Popravdě za to mohlo mé vstávání. Nemohla jsem vyskočit z postele, když byla tak pohodlná a měkká. Nebyla jsem zvyklá na tento čas ranního budíčku, proto jsem si musela plnými doušky užít. Jakmile se vrátím do Japonska vrátím se ke svým ranním rituálům o šesté ráno a to nebude ono. Když jsem viděla rohovou kavárnu můj krok zvolnil. Když jsem uviděla jeho postavu sedící u krajního stolu, držíc u ucha telefon, zpomalila jsem úplně. Vypadal, že s někým vedl důležitý rozhovor, možná dokonce hádal. Proto jsem ho nechtěla rušit.

,,Včera jsem podal návrhy, tak v čem je problém?" viditelně se nadechl. Já stála za jeho zády, tak mě nemohl vidět. Obešla jsem celou zahrádku kavárny a zamířila k jeho stolu. ,,Ano, shodli jsme se na tom," hovořil dál do telefonu a až po této větě si mě všiml. Posadila jsem se na protější židli a ochotně vyčkávala, až svůj hovor ukončí. Chápala jsem to, protože jsem se v tom sama viděla. ,,Dobře, zítra v deset. Nashle," odložil telefon a mile se na mě usmál. Myslím, že až v tu chvíli jsem pochopila, čím očaroval všechny své fanynky. Hezký úsměv, který odhaloval zářivě bílé zuby, byl jeho zbraní.

,,Ahoj," pozdravila jsem ho, když jsme se ani jeden k ničemu neměli.

,,Jsi připravená na dobrodružství s GDm?" zašklebil se.

,,Když si kluk, kterému táhne na třicítku, říká přezdívkou, svědčí to o tom, že žádné dobrodružství nebude," uchechtla jsem se. Pozorovala jsem jeho výraz, který během pár sekund z pobaveného změnil na dotčený.

,,Víš, když to řekneš takhle, připadám si vážně starý," zamyslel se. ,,Ale se mnou je dobrodružství vždycky," mrkl na mě pobaveně.

,,V tom případě mi to musíš dokázat, abych tomu věřila," řekla jsem mu. Bavilo mě jej popichovat, ne že ne.

,,Bude mi potěšením," vstal ze židle a usmál se. Když jsem tak učinila i já, tak jsme oba opustili kavárnu. Část města, kam jsme zamířili, mi byla docela známá, ale i přes to jsem se k JiYongovi tiskla jako klíště. Věděla jsem moc dobře, že když se ztratí, je se mnou amen.

,,Kam mě to vedeš?" optala jsem se. Odpovědí mi bylo pouze stisknutí mého zápěstí a přitáhnutí tak mého těla blíž k tomu jeho, když jsme po schodech zamířili k metru. Byla tu spousta lidí, a tak jsem byla i ráda, že mě držel. U paní v okýnku koupil dva lístky a a my prošli tlačenicí a následně i turniketem.

,,Je to tu jako mraveniště," podotkla jsem a on se ušklíbl.

,,Hádám, že v Japonsku to není o moc lepší," řekl zase on. Než jsem mu stačila odpovědět, a tak s ním i souhlasit, ofoukl nás vítr a on mě znovu táhl za ruku. Když se za námi uzavřely dveře metra, jemně pustil moji ruku.

,,Promiň, že jsem tě tak vláčel, dost to tu žije a já bych tě nerad někde ztratil," usmál se omluvně. Byla jsem mu vlastně docela vděčná. V Tokyu jsem to znala a nedělalo mi problém se vyznat v určitých částech města, ale tady jsem byla bezradná. ,,Příště budu poučený a vezmu auto."

,,Kdo tvrdí, že bude nějaké příště," znovu jsem si rýpla. Normálně jsem to nedělala a u něj mi to šlo samo.

,,Věř mi, že budeš ještě prosit, aby bylo nějaké příště," uchechtl se. Zarazila mě jeho sebejistota. Co jsem se vlastně divila, vždyť je to popová hvězda. Holky mu padají k nohám, jen když mrkne. Možná ale zapomněl, že vím, jak tohle chodí.

,,To sotva," odfrkla jsem si a pořádně se přidržela kovové tyče, abych nespadla. Dveře kterých jsem stála se otevřely a pár lidí vystoupilo. Uvolnilo se tak místo pro nás a my se tak konečně necítili jak sardinky v plechovce. Přešla jsem o kus dál, ale než jsem stačila chytit tyč a přidržet se, metro se rozjelo a já sebou trhla dozadu. Možná bych se ocitla na zemi, ale jeho ruka mě najednou hřála v pase a pevně mě svírala.

,,Neobešla by ses beze mě," zasmál se, když se nade mě naklonil. Jeho ruka mě zmrazila tak, že jsem nedokázala vymyslet žádnou trefnou odpověď. Nadechla jsem se a sundala jeho teplou dlaň z mého pasu. Otočila jsem se na něj čelem a teď už se už i držela. Byla jsem sice o několik centimetrů menší, ale odhodlaně jsem mu podívala do očí. Měla jsem možnost v jeho očích zachytit pobavení a sebejistotu.

,,Teď mě poslouchej," řekla jsem potichu, když se do metra opět začali hrnout lidé, a nikdo tak neměl možnost nás poslouchat. ,,Je mi jedno kolik holek jsi měl v posteli, já jsem tu proto, že mám po dlouhé době čas se odreagovat jinak než poslední dva roky. Nezapomínej ale, že moc dobře vím, jak to v tvým životě funguje, já ti tady nebudu dělat holku na jednu noc," zhasla jsem jeho pobavený plamínek v očích. Stál zaraženě na jednom místě, dokud metro nezastavilo na stanici, kde jsme měli vystupovat. Už ani nezkoušel chytit mé zápěstí, jednak proto, že tu nebylo už tolik lidí, a také proto, že věděl, že by to pro něj nemuselo dopadnout zrovna dobře. Když jsme v napjatém tichu vystoupali schody zpátky na ulici, všimla jsem si značky ukazující směr Gwanghwamun square, jak jsem přečetla. Tím směrem jsme také vydali. Z dálky už jsem měla možnost vidět dvě obrovské sochy a za nimi bránu, tedy vlastně tři. Jiyong se o místě rozpovídal. Bylo vidět, že toho věděl opravdu hodně. K čemu by byla vlastně prohlídka města a památek, když by o tom nic nevěděl.

,,Jak tohle všechno víš?" zeptala jsem se, když mě vedl k bránám.

,,Učil jsem se to celou noc, abych zapůsobil," lhal. Opovržlivě jsem nadzvedla obočí, abych mu dokázala, že tomu ani za mák nevěřím. ,,Děda byl vášnivý historik, asi to mám v krvi. Vždycky mě zajímala historie, ale většinu poznatků vím od něj," pokrčil rameny a pokračoval v cestě. ,,S tím zapůsobením jsem to myslel vážně," řekl nečekaně, když jsem se držela kousek za jeho zády. Nevím, jestli to bylo tak vážné, jak tvrdil, ale nehodlala jsem to řešit.