Prolog

20 5 0
                                    

Když jsem byla malá, vyprávěla mi má matka příběhy o pěti říších, které se nacházejí za trnitou branou. O tvorech i netvorech těchto říší a o malířce, která k nim jako jediná vlastní klíč.

Ty sny však začaly až o pár let později, v době, kdy má matka zmizela. V té době to všichni dávali za vinu právě jejímu zmizení a moc si toho nevšímali.

Když mě poprvé označili za šílenou, bylo mi patnáct. V té době už se sny zjevovaly i za bílého dne. Několikrát jsem se probudila v dešti uprostřed ulice, nevědíc jak jsem se tam dostala. Mizela jsem, někdy jsem se nevracela i několik dní, a lidé v mém okolí mě pomalu začínali opouštět.

„Je to pro tvé dobro," řekl můj otec, když mi k sedmnáctým narozeninám věnoval podepsané papíry, mou letenku do léčebny pro blázny. Pro lidi, jako jsem byla já...alespoň podle ostatních.

A pak, o rok později, když jsem už i já byla přesvědčená, že jsem blázen, to konečně začalo dávat smysl.

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Feb 21, 2018 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Alicina říše divůKde žijí příběhy. Začni objevovat