Pět let

2095 slov

Severus se procházel po pěšince podél černého jezera a přemýšlel o svém vztahu k mladému nebelvírovi. Neviděl ho už pár dní, jelikož odjel na seminář mistrů OPČM, ovšem po celou dobu nepřestal zaměstnávat jeho mysl.

Za týden tomu bude už pět let, co se spolu dali dohromady.

Jeho mladý lev mu vléval do srdce radost do života a mnoho, mnoho lásky, a Severus uvažoval, jestli není pravý čas na změnu. Přece jen, pět let je pět let!

Proto teď hleděl na vodní hladinu a zvažoval, co ve svém životě má změnit.

Za tři dny se má jeho přítel vrátit a on furt nenašel odpověď na svou otázku.

Rád by udělal něco vyjímečného, něco, co přiměje jeho mladého přítele uvěřit, že to s ním myslí vážně, že ho nehodlá po tak dlouhé době opustit...

Pomalu se začalo smrákat. Zamračeně se otočil na místě a svým typickým vojenským krokem se rozešel zpět do hradu. Jakmile vkročil jednou nohou dovnitř, spustil se prudký déšť.

Jeho krok nezakolísal, mířil si to rovnou do svých soukromých pokojů. Až za zavřenými dveřmi svého bytu si dovolil zvolnit, sundal si venkovní plášť, pověsil ho na háček u dveří a posadil se na pohovku před krbem.

Pohled mu sjel na famfrpálovou trofej jeho přítele, jejich společné fotky na krbové římse. Mávl hůlkou a jedna z nich, jeho nejoblíbenější, mu přiletěla do ruky.

Zahleděl se na ně dva, své drahé lvíče držel před sebou, objímal ho pažemi kolem pasu. Jeho lvíček se usmíval do fotoaparátu, poté se mu přetočil v náručí a věnoval mu velice vášnivý polibek.

Pohladil fotografii palcem ruky.

V hlavě se mu začínal rodit plán!

°^°^°^°

O tři dny později Severus netrpělivě čekal na Londýnském letišti a vyhlížel svého partnera. Neměl totiž rád dlouhé cestování pomocí přenášela a letaxu, takže pokud mu to situace dovolovala, volil spíše mudlovskou dopravu.

Severus si rozepnul svůj zimní elegantní mudlovský kabát, v šedé barvě, který mu vybral jeho lev, a netrpělivě zkontroloval čas.

Letadlo mělo přiletět v celou a už je patnáct minut po. Otočil se na patě, rozhodnutý, že se půjde projít po letišti, aby zabil trochu toho času, když mu do náruče vlétlo střapaté strašidlo, které mu omotalo paže kolem pasu v železném sevření.

,,Harry," vydechl Severus úlevně, jakmile ho konečně sevřel ve svém náručí. Jednu ruku mu zabořil do jeho rozčepýřených vlasů, druhou obtočil kolem jeho zad a jemně ho po nich v kruzích hladil.

,,Moc si mi chyběl, lásko," zašeptal mu Harry do hrudi. ,,Byla to snad nekonečně dlouhá doba."

Harry se od něj trochu odtáhl, jen proto, aby mu vtiskl jemný polibek na rty, který se za malou chvíli změnil na vášnivé a touhou prosycené líbání.

Když se oddělili, Severus ho opatrně pohladil po tváři, jako by se bál, že se mu pod rukama rozbije na tisíce malinkých kousíčků a upřeně se mu díval do smaragdově zelených zářících očí.

,,Jsem rád, že tě mám zase zpátky," řekl a vtiskl mu poslední polibek na čelo, než ho chytil za ruku a táhl ho k východu letiště.

Harry se ze široka usmál, Severus mu takové ,,sladké" řečičky neříkal příliš často.