Tajemný dům

2. noc a 2. den

Tu druhou noc se mi zdálo totéž jako první noc ale bylo to docela jiné, bylo to zkutečnější.

Ležela jsem v posteli a najednou se něco ozvalo, nějaké dupání.

Rychle jsem se schovala pod postel a najednou tam prošel chlap, který strašně dupal.

Úplně jsem se chvěla strachy a najednou ten chlap zastavil.

"No tak, já vím že tu jsi."

Řekl a Ema se zhrozila že jí najde.

Najednou se sklonil podíval pod postel a řekl.

"Našel jsem tě."

Ema vykřikla ze spaní a probudila se.

"Né."

Řekla potichu a najednou zase slyšela dupání, tentokrát opravdové.

Rychle se schovala pod postel ale pod postelí nebyla sama.

"Ach."

Řekla potichu, ale vedle ní byla lebka a Ema neví jestli je plastová nebo opravdová.

No ale nic teď se totiž začala soustředit na dupání a padání věcí.

Když uviděla hodiny všimla si že je přesně půlnoc a bum zase něco spadlo a Ema viděla boty jako v tom snu.

"To ne."

Řekla si pro sebe a zavřela oči.

Když je znovu otevřela nikdo tam nebyl a byla minuta po půlnoci.

Zase si lehla do postele a snažila se usnout což se jí moc nedařilo ale za chvíli usnula.

Ráno se jí nechtělo vstávat protože byla z noci unavená a vyděšená.

Ale i tak vstala.

Jakmile se šla chystat nemohla zapomenout na toho muže ze snu a pak v skutečnosti.

Byla přesně půlnoc, doufá že se to nebude opakovat.

Když šla do školy byla ráda že je pryč od toho domu ale vrtalo jí hlavou, co rodiče?

Vždyť si toho museli všimnout.

"Dobrý den."

Pozdravila učitelku když vešla do třídy.

"Dobrý den, Emo?"

"Ano."

"Dobře, pamatuji si tě."

Byla ráda učitelka.

Zazvonilo na hodinu a Ema učitelce ještě ukázala nový sešit.

"Výborně, běž se posadit."

"Takže dnes budeme probírat..."

Ema pořád myslela na toho chlapa.

"Kdo je to, co je zač, proč je tu, proč mě ve snu hledal?"

Zeptala se sama sebe.

Po škole se venku chvíli zdržela aby nemusela jít do toho strašidelného domu.

Což když tam už přišla nemusela se bát protože tam už byli mamka i taťka.

"Ahoj vy jste doma."

"Ano."

"Juchů."

"Tak co v noci nebála ses."

Dělala si srandu.

"Vlastně jo, měla jsem sen že se schovávám před chlapem s nožem a pak se to stalo ve skutečnosti, viděla jsem jeho boty."

"Ale no tak Emo, já vím že chceš zpátky ale máš smůlu."

"Ale to je pravda."

"Emo, běž si raději udělat úkoly."

"Ty mi nevěříš."

"Ne a běž."

"Dobře už jdu a mami budete tady přes noc?"

"No jistě."

"Dobře."

"Jo."

Řekla si pro sebe.

"Mami už mám hotový úkoly, jé tady už je televize?"

"Ano a pojď sem."

"Děkuji a za chvíli už půjdu spát."

"Dobře."

"Dobrou."

"Dobrou."

A šla spát s dobrým pocitem že není doma sama.