Na zabití

(1) Zjištění

Právě teď jsem stál před domem Jonathana. Nevěděl jsem,jestli ten dům mohu nazývat naším. Hlavou mi vrtalo spoustu otázek. Co to bylo za člověka? Proč ublížil Jonathanovi? A ta nejhlavnější...kde vůbec teď je?

Nejistě jsem došl až ke dveřím, které byly ještě před dvěma dny zadělané policjení páskou a zatáhl za kliku."Je tu někdo? Jonathane?!"Křikl jsem,když jsem vešel dovnitř a zavřel za sebou. Sice jsem se bál,ale i tak jsem se musel přesvědčit, jestli tu někdo je, i když to mohl být ten muž,co nás napadl.

Nikdo se ale neozýval, takže jsem šel rovnou do kuchyně. Tam,kde se to stalo.

Když jsem vešel dovnitř,oddechl jsem si, protože jsem čekal, že tu bude krev nebo dokonce jeho tělo. Bylo tu ale prázdno a čisto.

Povzdechl jsem si a udělal ještě krok do kuchyně, když v tom jsem uslyšel kroky zezhora a stuhl. Vyděšeně jsem se natiskl za dveře a roztřásl se.

Kroky se pomalu přibližovali, až nakonec postava vstoupila dovnitř a já ji praštil první věcí, která mi přišla pod ruku. Vařečkou.

"Hej! Co to děláš?"Postava se na mě otočila a já se víc natiskl do rohu. Necítil bolest. Že by taky upír? Prohlédl jsem si ho. Poměrně starší muž s bílými vlasy po ramena a vousy. Pusu měl zavřenou, takže jsem nemohl vidět nic.

"K-kdo jste?"Špitl jsem a on se poprvé ušklíbl. Ano,je to upír! Vyděšeně jsem se chtěl rozeběhnout pryč, když v tom mě chytil a přitiskl do kouta.

"Nemusíš se bát...ty jsi ta Jonathanova hračka?"Zeptal se a já se mu snažil vykroutit. Měl ale až moc velkou sílu."N-nejsem žádná hračka!"Křikl jsem na něj a on se uchechtl."Notak... když se nebudeš bránit, řeknu ti,kde je...to bys přece chtěl ne?"

V tu chvíli jsem se přestal bránit. Chtěl jsem to vědět. Moc."Tak povídejte..."Špitl jsem a on poodstoupil."Jonathan zdivočel...stala se z něj zrůda..."

Můj dech se zadrhl."A-a kde je? Půjdu za ním a uklidním ho..."Řekl jsem odhodlaně a on se zasmál."Klidně...Je tu ale jeden problém...už neví, kdo jsi..."