Muset bojovat

Prolog

Před pěti lety

,,Né! Nechte mé děti být!'' křičela Felisha Arraymysen na vojáka, který se snažil odtáhnout pryč její dvě dcerky. Podobný křik se ozýval celou vesnicí. Každý chtěl zachránit svou rodinu.

Voják ženě ale nevěnoval žádnou pozornost a místo k ní promluvil k ostatním vojákům:,,Jsou to ony, myslí si to i Treww.'' Poté se podíval na ohyzdné šedé zvíře podobné velkému zanedbanému psu s rohy, které na ty dvě dívenky zuřivě vrčelo. Kdyby ho byl neměl přivázané na řetězu, určitě by se na ně okamžitě vrhlo. Ale podle toho, jak s nimi hodlali vojáci naložit, na tom stejně nezáleželo.

Ostatní vojáci na něj kývli a on se konečně podíval na matku oněch dívek.

,,Vy nebo váš manžel?'' zeptal se, protože u dospělích není magické schopnosti tak snadné rozpoznat. Během života se to lidé naučí skrývat.

,,Prosím nechte mé děti být!'' žadonila Felisha, ale vojáci neměli slitování. Stejně jako vždy.

,,Zákon mluví jasně. Všechny bytosti s magickou mocí musí být zabity. Tak mají to od vás nebo od otce?!'' zeptal se ten voják znovu a zněl ještě výhružněji než předtím.

Felisha se zhluboka nadechla a pak odpověděla:,,Jsem to já. Jde to ze mě, to mě cítí ta vaše bestie. Odveťte mě, ale mé děti nechte být. Ony to po mně nezdědily.''

Na to se většina vojáků jen výsměšně ušklíbla. ,,Nejsme hloupí madam.'' řekl jeden z nich.

Žena se na ně zhnuseně podívala a drsným hlasem řekla:,,Jste zrůdy.'' Pak sklopila pohled k dívenkám a pohleděla na ně láskyplně. ,,Až řeknu, běžte. Na nic se neohlížejte a utíkejte pryč.''

A než si vojáci stihli uvědomit, co se děje, ponořila se Felisha hluboko do své mysli a vyvolala proud čiré magie. Pravdou bylo, že už dlouho to nedělala. Snažila se svého daru příliš nevyužívat, ale teď to bylo pro dobrou věc. Pro záchranu jejích dětí. Těsně předtím než vojáky smetla smrtící vlnou, zavolala na své dcerky:,,Teď!''

A v tu chvíli se obě dívenky vytrhly vojákům, ta starší chytila svou sestru za ruku a rozběhly se k zadnímu vchodu. Už neviděly nic, co se v domě stalo. Neviděly, jak jejich matka pro jejich záchranu vyvolala magii tak silnou, že jí samotnou zničila. Ale věděly, že se pro ně obětovala. Zachránila je.

Venku panoval chaos. Vojáci zapálili domy a pobili všechny, kdo se pokoušeli bránit sebe nebo  svou rodinu. Když šlo o vymýcení magie, neměli slitování. Celou vesnici vypálili a všechny, kdo přežili, se chystali odvést pryč.

Ale dívenky dbaly rady své matky a na nic se neohlížely. Naštěstí byl jejich dům na kraji vesnice hned u lesa. A tak mohly utéct tam. Skrýt se tam.

A tak jediné dvě dívky, které měli opravdu zemřít přežili.