Creepypasty (CZ)

Drahá matko

Dopis č. 1
.
4/ 12/ 1920
.
Drahá matko,
Kde jsi? Včera se otec vrátil z nemocnice bez tebe. Chybíš mi. Řekl mi, že s námi doma nějakou chvíli nebudeš. Když jsem se otce zeptala, jak dlouho s námi nebudeš, řekl že hodně dlouho. Chci tě znovu vidět. Mám tě ráda mami.

S láskou Caroline.
______________________________________

4/ 14/ 1920
.
Drahá Carolin,
Dostala jsem tvůj dopis a musím říct, že tě miluji a také mi chybíš, ale otec má pravdu. Nebudu doma ještě hodně dlouho. Jednoho dne se však znovu uvidíme. Bude to v pořádku. Pamatuj si, že jsem v pořádku a miluji tě.

S láskou mamka.
______________________________________

Dopis č. 2
.
6/ 29/ 1921
.
Drahá matko,
Už je to něco přes rok a ty pořád nejsi doma. Každý den tě kreslím a každý den se mi zdají sny, ve kterých se znovu vidíme. Mami, kde jsi? Mohu přijít za tebou a znovu se s tebou setkat?

S láskou Caroline.
______________________________________

7/ 2/ 1921
.
Drahá Caroline,
Také mám takové sny. Jsem příliš daleko na to, abys mě mohla navštívit.
Možná se potkáme zase dneska ve tvém snu. Nezapomínej, že je tu i tvůj otec. Tvůj otec tě miluje stejně, jako jsem tě milovala já. Možná je čas na to, nechat mě být zlatíčko.

S láskou mamka.
______________________________________

Dopis č. 3
.
7/ 4/ 1921
.
Drahá matko,
Nikdy tě nenechám být! A otec mě už dávno nemiluje. Teď jen pije a nic jiného nedělá. Pořád mě posílá do obchodu. Posílá mě tam, i když prší. Vždy, když je naštvaný, mě bije. Moc to bolí. Nenávidím ho. Mám tě ráda mami. Radši bych tu měla tebe než jeho.

S láskou Caroline.
______________________________________

7/ 6/ 1921
.
Drahá Caroline,
Prosím, nemluv takhle o tvém otci. Miluje tě a nikdy by tě neudeřil. Je jen možná trochu smutný, že jsem odešla.
Musím ti něco říct. Možná se už nikdy nevrátím. Tyto dopisy jsou tvé jediné spojení s matkou. Každopádně nechci,  abys měla až moc velké naděje. Co kdybych se nevrátila? Byla bys zničená a to nesmím dopustit. Miluji tě zlatíčko.

Mamka.
______________________________________

Dopis č. 4
.
12/ 25/ 1921
.
Drahá matko,
Jen jsem ti chtěla popřát Veselé Vánoce. Jsou to druhé Vánoce bez tebe. Nemáme to nejlepší jídlo. Ta šunka je odporná. A co je na tom celé nejhorší? Santa nepřišel! Nevíš proč? Stále doufám, že se jednou vrátíš.

S láskou Caroline.
______________________________________

3/ 20/ 1922
.
Drahá Caroline,
Omlouvám se. Tvůj dopis jsem dostala až teď. Vím, že to budou skoro 3 roky, ale pořád tě miluji. Je mi líto, že Santa nepřišel. Jsem si jistá, že tatínek udělal skvělé jídlo. Je to skvělý kuchař. A Caroline, přestaň doufat. Promiň mi to, ale já se nikdy domů nevrátím. NIKDY. Sbohem Caroline.

Mamka.
______________________________________

Dopis č. 5
.
9/ 05/ 1930
.
Ahoj mami.
Možná tento dopis nedostaneš, ale bude mi líp, když ho napíšu. Opravdu si přeji, abychom mohli být zase všichni spolu. Chybíš mi a otec je čím dál horší. Křičí na mě. Křičí na mě, jako bych byla ty. Křičí na mě, že jsem nepřišla domů. Je otec v pořádku? Víš, jak to myslím, no nevadí. Minulý týden jsem slyšela, jak si povídá pro sebe. Povídal si po tom, co mě seřval, že jsem nepřišla. Zmiňoval se o sirotčinci. Mami, jsem moc vyděšená. Nemůže mě poslat do sirotčince. Nenechávej mě tu s ním prosím.

Ó můj bože. Proč to říkám? Je jasné, že mi nenapíšeš zpátky. Mimochodem, dneska mám svoje patnácté narozeniny. Zapomněla si. Bude to deset let, co jsi odešla. Mimochodem, věděla jsi dřív, že už se nevrátíš? Vše, co chci je, abychom mohly být zase spolu.

Caroline.
______________________________________

9/ 05/ 1930
.
Jseš si jistá, že je to vše, co chceš? Aby byla maminka a ty spolu?
______________________________________

Dopis č. 6
.
9/ 06/ 1930
.
Drahá matko,
Jasně, že je to vše, co bych chtěla. Miluji tě a nic nebude lepší než tenhle můj život. A co si myslíš ty o ,,ty a mamka"?

S láskou Caroline.
______________________________________

9/ 06/ 1930
.
Dávej si pozor na to, co si přeješ.
______________________________________

Nůž probodl Caroline záda, než se stačila vůbec pohnout. Caroline se koukla dolů a uviděla špičku nože, která koukala z jejího hrudníku.

,,Ma- mami?" zašeptala Caroline.
Člověk, který teď Caroline působil nehoráznou bolest, si sundal masku. Nebyla to matka. Byl to otec.

,,Nebudu žít s dcerou, která miluje její mrtvou matku více než mě!" vykřikl.

Ten zatracený nůž strčil ještě hlouběji, přičemž jsem ztrácela vědomí a on mi do ucha pošeptal: ,,Řekni tvojí matce, že jí miluju."

Naposledy jsem slyšela ten jeho strašidelný smích, a pak jsem naposledy vydechla.

Bylo černo.