Strašidelné příběhy

TO

Ahoj, jsem Lisa. Jsem normální středoškolačka, která ráda tancuje, běhá a chodí na procházku do lesa. Ve škole mě nemají moc rádi, ale mě je to jedno. A pokud mi třeba ublíží tak se jdu projít do lesa.

Jednou byl takový obyčejný den. Nic se nedělo. Žádná šikana, posměšky, atd...
Bylo to divné. Stejně jsem si řekla, že se do lesa půjdu projít. Aspoň si pročístím hlavu od školy. Co si budeme nalhávat, není zrovna jednoduchá a nikdo ji nemá dvakrát  v lásce.
Chodím do lesa u nás za domem, protože mi připadá takový opuštěný a to já vyhledávám. Vždy jdu po úzké lesní cestičce až k rybníku kde mám udělanou lavičku. Občas se stane, že někoho potkám, ale dnes to nebylo, bohužel.
Šla jsem, ale jakmile jsem vešla na známou lesní cestičku tak jsem slyšela kroky. Bylo to spíš takové šoupání. Moc pozornosti jsem tomu nevěnovala a šla jsem dál.

Došla jsem k rybníku a posadila se na mojí lavičku. Vždy tam bylo ticho, ale dnes jsem pořád slyšela šoupavé kroky. Bylo to divné, ale přece jsem si šla pročistit hlavu ne? Zavřela jsem oči a chtěla vypnout, ale...
Kroky se přibližovali...

Začínala jsem se bát, ale neodvážila jsem se podívat za sebe. Byla jsem strašný posera. Zkusila jsem znovu zavřít oči a relaxovat jenže kroky se znovu přibližovali. Bylo to stále rychlejší a hlasitější.
Konečně jsem se odvážila otočit, ale nikde nic nebylo. Otočila jsem se zpátky, ale už jsem se neodvážila pokusit vypnout. Prázdným pohledem jsem koukala na rybník a přemýšlela co ty kroky měli znamenat.

Zase, kroky se přibližovali. Ale tentokrát už byli u mě. Zamrzlá jsem. Neodvážila jsem se otočit, ale musela jsem. Pomalu jsem jsem se otočila a uviděla TO, co dělalo ty kroky. Byla to velká příšera s rohy. Měla šedou barvu a velké žluty zuby, které byli od krve. Jeho drápy byli velké a ostré, stejně jako jeho ocas.
Dívalo se to na mě tím vražedným pohledem, který jsem nenáviděla. Začalo se to přibližovat a já začala couvat.

Už jsem myslela že spadnu do rybníka, protože jsem stála přímo na okraji. Příšera se stále snižovala k mému obličeji. Měla jsem slzy na krajíčku, ale více mě trápilo to, že brzy spadnu do rybníka.

TO se, ale naštvalo a už toho mělo dost. Zvedlo to tlapu a strčilo mě to do rybníka. Myslela jsem že odejde, ale byla jsem na omylu. Skočilo to za mnou a chtělo mě to přidržet u dna.

Začal mi docházet dech. Byla jsem na pokraji smrti. Před očima se mi promítl celý život a já cítila, že za chvíli odejdu. A měla jsem pravdu. Poslední co jsem cítila bylo to, jak mi ostrá tlapa propíchla hrudník.

Uff :D Až sem to bylo 455 slov XD Doufám, že se vám tenhle příběh líbil, protože je vymyšlený. Není sice nějak extra dlouhý, snad vám to stačí. Mějte se krásně a ahooj :)
Wattnicorn