Ono to žije?!

Cibule

 Aleš vařil oběd, jako vždycky. A musel krájet cibuli. Měl od toho asi hodinu a půl. Nemohl vstát z postele, zdálo se mu to divný, ale pak to použije aby nemusel vařit. Jak čekal mamka byla do deseti minut u něj že je na stole snídaně. S těžkostí vstal. Když byl čas na oběd, málem se u krájení rozbrečel. Najednou ucítil mokro na ruce. Podíval se a zbledl, cibule brečela. Utekl s ní do pokoje který byl vysoko. Ani pět minut neváhal a hodil cibuli z okna. V ten moment táta zařval: pitomá cibule utekla a mám kvůli ní ránu na ruce...