Oko do vesmíru

1. Probuzení do reality

- pohled Jade -

,, Do prdele" Probouzím se v bolestech. Strčím do svého bratra. ,, Wille? On to nebyl jenom sen, že ne?" Zeptám se strachem v hlase. ,, Ne." Odpoví sklesle. ,, Kurva Wille, jak jsme to mohli dopustit?!" Začnu vyvádět. William se na mě jen podívá. Vidím v jeho očích slzy. ,, No tak, přece nebudeš bulet. To nám nepomůže." Řeknu. ,, Já vím Jade, nejsem blbej, ale nemůžu za to." Odvětí.

 Zvednu se a oklepu svoje oblečení od písku. Podám bratrovi ruku a vytáhnu ho na nohy. Je tu takové vedro, že občas přemýšlím i nad naší smrtí. 

Chvíli potom opět uslyším to příšerné dunění. Zase jako včera. ,, Zase ti hnusní pavouci!" Naštvaně vysloví Will. ,, Ten hajzl Fergus tomu říká Crideři." Povím. Jsou to obrovští pavouci s klepety navíc. Pořád si nedokážu srovnat v hlavě, že tyto monstra chodí po stejné zemi jako my. 

 Začneme utíkat. Při běhu zpustlou krajinou, připomínající trosku po velkém pískovcovém městě, spatřím v jedné z ruin dokonalou schovku. Chytnu Willa za ruku a vtáhnu ho tam. Řeknu mu ať nevychází dokud neodejdou. On jen naštvaně odsekne, že mu to došlo. Chápu ho, ale mám jen starosti. 

Opřu se o stěnu a začnu si to celé přehrávat v hlavě. Přece jen si tu chvíli pobudeme.

 Měla jsem doma hlídat bratra, tak jsme se vydali na procházku do lesa. Nikdy bych nečekala, že tenhle akt nám změní celý život.

 Zničehonic se začal křivit prostor. Objevil se tam zvláštní portál, konkrétně červí díra, ze které vyšel ten muž. Ten kvůli kterému jsme tu. Jmenoval se Fergus. Bylo kolem něho spoustu tajemství, které si doteď nedokážu vysvětlit. 

 Vezmu si do ruky propisku. Dal mi ji on. Je na ní pět tlačítek. Každé vytvoří červí díru do jiné dimenze či jinou planetu. Je to hra. Cílem je najít truhlu, která má údajně skrývat klíč, díky kterému zase otevřeme další truhlu. Tak to má pokračovat i do poslední dimenze nebo planety. Pokud odemkneme tu poslední bednu, vyhráli jsme. Prý nám na konci splní každému jedno přání.

Možná teď vypadáme dost naivně, ale kdo by považoval za lháře člověka, který právě vykročil z jakéhosi portálu. A k tomu by jeho chytré řeči přesvědčily každého.

Jeden klíč jsme už dostali od Ferguse a taky máme mapu tohoto světa. ,, Jade, už jsou pryč." Vyvede mě z přemýšlení William.

 Vylezeme ze skrýše a vydáváme se do středu dřívějšího města. Všude to tu vypadá skoro stejně. Veškerá krajina je sladěna do odstínů žluté barvy. Podle mapy se tu má nacházet ta truhla.

 Měli bychom si pospíšit. Je to i závod s časem, jelikož tady není žádné jídlo ani pití. Mám už úplně vyschlo v krku, ale mám dost velkou naději, že za chvíli se z tohohle světa dostaneme.

 Při prohledávání trosek zakopnu o jakýsi zvláštní kámen plný run. Vypadá trochu jako poklop. Neváhám a hned ho s William odsuneme. Chránil vchod do katakomb. Vstoupíme do příjemně chladného podzemního tunelu. Taková úleva, když jsme se celou dobu vystavovali pražícímu slunci.

Zaslechnu divný zvuk. Hned mi dojde, že Crideři asi nebudou jediní obyvatelé tohohle světa. Z kapsy své roztrhané bundy pohotově vyndám mobil. Teď se hodí. Zapnu ho a potom rozsvítím blesk. Konečně lépe vidím, jak to tu vlastně vypadá. Vcelku úzká chodba a stěny plné nesrozumitelných znaků. Pořád mě ale zajímá, co dělalo ty zvláštní zvuky. ,, Áá!" Vykřikne William. Ihned se na něho otočím. Na zdi je pěkně divný velký brouk. Má fascinující obří kusadla, která musela vydávat ten hluk. ,, Klid Wille, přece nejseš takovej srab." Zasměji se. Ten brouk možná vypadal strašidelně, ale sám se rozhodl utéct.

Po několika minutách chůze, se začínám divit, že tu nejsou žádná rozcestí ani zatáčky. Před sebou spatřím vzdálený předmět. Když se přiblížím, zjistím že je to truhla. Jsem šťastná, ale i udivená. ,, Čekala jsem, že to bude těžší. Dostali jsme mapu abychom našli město, což bych ještě chápala, když je tu skoro všude pustina, ale tahle ulička vedla jenom vpřed. To už je trochu divný." Will se na mě jen podívá a nic neřekne. Musí být rád, že jsme to dokázali a nemá za potřebí zabývat se okolnostmi.

,, Proč bych to tak komplikoval. Je to první svět. V těch dalších to už tak lehké nebude" Uslyším povědomí hlas za mnou. Otočím se. Stojí tam člověk v kabátu s kapucí. Sundá si ji a já pohlédnu na dlouhovlasého, vousatého muže. Ten obličej se nedá zapomenout a už vůbec ne jeho čtyři ruce. ,, F-Fergusi?!" zakoktám. ,, Ano, jsem to já. Hajzl Fergus." Zasměje se. ,, Cože?! Jak to víš?" Vystrašeně se zeptám. ,, Sleduju vás. Přece to hrajete, abych se já bavil, ne?" Vesele poví. Že mi to nedošlo. Mám takovou žízeň, že už mi to ani nemyslí. ,, Nevím jestli je na to vhodná chvíle, ale mám na tebe pár otázek." Řeknu mu. ,, No, dokud o mně budeš mluvit jako o hajzlu Fergusovi, tak ne holčičko. Uvědom si jednu věc. Zvolili jste si to sami a musíte počítat se všemi známými i neznámými situacemi." Odpoví pobaveně a pomocí červí díry nás opustí.

Jsem po tomhle rozhovoru ještě více rozrušená. Vyndám klíč z kapsy a otevřu bednu, ze které vytáhnu jiný. ,, Konečně Wille! Jsem zvědavá na ten další svět." Povím a Williamovi se objeví úsměv na tváři.