Část bez názvu 6

6 0 0
                                    

 Potom co nás Kenneth nechal vykoupat, ubytoval nás do menší místnosti. Ve vypůjčené čisté košili si lehnu na jednu ze slaměných postelí a Will ulehne do té druhé. Jsem opravdu utahaná a vděčná za to, že nemusím další noc strávit venku. 

 V noci mě vzbudí vzlykavé zvuky. Podívám se směrem na Williama. Díky slabému měsíčnímu světlu prosvítajíc skrz okno, spatřím siluetu sedící pod peřinou. ,, Wille?" Optám se rozespale. Sundá si deku z obličeje a prolne si oči. ,, Co se děje?" Zeptám se znova. ,, Nic." Odsekne. ,, Stýská se ti, že?" Pobízím ho k odpovědi. ,, Trochu." Vyhrkne ze sebe. ,, To bude dobrý, tahle hra nebude trvat věčně. A aspoň zažíváme něco nového, něco co nezažije jen tak každý." Snažím se ho uklidnit. Zanedlouho oba v klidu usneme. 

 Ráno mě probudí sluneční paprsky ozařující můj obličej. Nejradši bych ještě spala, ale nechci na Kennetha udělat špatný dojem. Převléknu se do svého běžného oblečení a košili položím na postel. Williama nechám ještě spát a sejdu schody vedoucí do přízemí. 

 ,, Dobré ráno." Pozdravím Kennyho, on se na mě usměje a pozdrav mi opětuje. ,, potřebuješ s něčím pomoct?" Slušně se zeptám. ,, Ano, budeš moc hodná." Řekne a podá mi plechový kbelík. ,, Když odtud půjdeš směrem rovně do lesa, narazíš na potok. Tak přines vodu." Vysvětlí. 

 V předsíni si obuji své zašpiněné Kanady, obléknu bundu a s kbelíkem v ruce vyrážím ven. Je brzké a příjemně chladné ráno. Nad hlavou slyším zpívat ptáky a v trávě cvrlikat cvrčky. Kdyby tu nebyli tak obrovské stromy a jiné maličkosti, myslela bych si, že jsem v našem světě. 

 Zanedlouho dojdu k potoku a jako první si v něm opláchnu obličej. Poté naplním Kýbl a vydám se zpátky. 

 Otevřu dveře vedoucí do chatky a vejdu dovnitř. Položím kyblík na zem a zuji se, následně se vydám do kuchyně. U stolu uvidím ještě trochu rozespalého Willa a samozřejmě Kennetha. ,, Aa, už jsi tady. Děkuju." S těmito slovy si převezme kbelík. ,, Nemáš vůbec zač. " Usměji se na něj. 

 Kenny dal vařit trochu vody na kamna a do třech hrnků hodil několik lístků, které jsem ještě nikdy neviděla. ,, Dneska mám pro vás překvapení. Po snídani vás vezmu do blízké vesnice." Oznámí nám. ,, A co tam budeme dělat?" Zvědavě se optám. ,, No, to je právě to překvapení." Dořekne a každému podá krajíc chleba s máslem. Já i Will poděkujeme a pustíme se do jídla. Mezitím co dojíme se dovaří voda a Kenneth zalije hrnky s bylinkami. Následně každému jeden podá. Musím uznat, že to opravdu nádherně voní, ale stále je to moc horké na pití. 

 ,, Proč se k nám tak chováš? Myslím, tak mile.. A proč jsi vůbec přistoupil na naši žádost?" Zeptám se. ,, No, není úplná zábava trávit celé dny sám doma, tak jsem si řekl, že by bylo zajímavé mít studenty. Navíc bych nedokázal odmítnout děti, které potřebují pomoc." Odvětil. 

 Po chvíli se napiji toho zvláštního čaje. ,, To je fakt skvělé." Potěšeně vyslovím. Kenny se na mě usměje jakoby čekal, že mi to bude chutnat. William se na mě podíval a rozhodl se to taky ochutnat. Podle výrazu v jeho obličeji mu to taky chutná. 

 Po snídani pomůžeme Kennethovi poklidit nádobí a potom se jdeme připravit na návštěvu zmíněné vesnice. Kenneth si oblékne velký, hnědý kožešinový kabát a vysoké trapperské boty. William si vezme svoji potrhanou, tmavě zelenou bundu a okopané botky. A nakonec já si opět nasadím svoje Kanady a koženou bundu. 

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Feb 07, 2019 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Oko do vesmíruKde žijí příběhy. Začni objevovat