Narodila se jednou dívka, dívka která zářila. Zářila tak silně, že nikdy neměla stín, jelikož všechny stíny před ní mizely. Když se snažila připojit k ostatním světlům, vždy byla nejjasnější a nejčistější.
Nikdy nenašla nikoho, kdo by se jejímu světlu vyrovnal.Na koci světa žil stínový muž v jeskyni, ven nevycházel, protože jakmile vyšel, vše pohltil svou velikostí. Zastínil jakékoliv světlo a tak se rozhodl zůstat navždy v temné jeskyni.Mezitím dívka, která zářila, šla světem a roznášela své světlo, ale vše svým světlem popálila, nešťasná utekla do temné jeskyně. Jak v jeskyni seděla, všimla jsi velikého stínu na stěně proti ní.Zvedla se a pokusila přiblížit. Bála se, že stín zmizí, ale nezmizel. Byl stále tak velkolepý jako když od něj byla daleko.Šla stále blíž a blíž dokud se stínu nedotkla. Hned jak se ho dotkla, stín se kolem ní obmotal a obejmul ji. Hned poznala, že stín miluje. Milovala jeho velkolepost. A on miloval její jasnost.
