Problémy života

Školní akce

Předtím, než si v hlavě budete říkat ,,Mudlům se nedá věřit, slibují, ale neplní!" nebo ,,Já jsem to čekal/a!" nebo ,,Zase se chystá na něco vymluvit!" tak se potřebuji říci, že mi chcípl mobil. V pátek večer 26. ledna mi začala obrazovka pomalu hasnout a tvořila hezké fialovo-černé
mřížky. Pak šel do opravny a pak zase chcípnul a pak zase do opravny. Huf... Jsem se trochu rozepsala...

Začneme SPORTOVNÍM DNEM. Popíšu vám události z minulého roku... Čas od času se řídím touto větou...
I was born to make history... A v ten den se mi to povedlo. JÁ jsem ten jeden jediný člověk, který si sedne na ptačí kašičku a skoro všichni si myslí, že mám průjem. (=Z této věci bych spíše podezřívala jednu nejmenovanou osobu. A já vím, že to čteš a nedělej, že nevíš, ote!=) No, další úžasná příhoda! Začne pršet... A když už jste si toto přečetli, tak víte, že to není vše. JÁ, ten jeden jediný člověk, který se půjde podívat na volejbalový zápas sexty a septimy, dostanu dvakrát míčem do hlavy. A do konce dne jsem byla stále ,,ta jedna jediná"... (=Najednou jsem si vzpomněla na svůj průměr z tělesné výchovy... 2,45... Hezké číslo, ne?=)

A nyní tu přichází škola v přírodě. Ta měla i svou pozitivní stránku... Na níž si nemohu vzpomenout, ale určitě tu byla! Možná si na ni vzpomenu při psaní této kapitoly. (=Ale určitě to zapomenu doplnit...=) Vždy jsem se v tom malém pokoji dozvěděla mnoho tajemství... Hlavně o klucích...

Augustýna: Představovala si nějaká z vás, že bude mít děti se Spytihněvem?
*všechny zvednou ruce kromě mě*
Já: Počkat, vážně?
Dívky: Ty ne?
Já: Dobrou noc...

Každá holka tam něco prozrazovala něco o svém milém a jejich vztahu a já tam jenom dodávala sarkastické komentáře. A ještě tu byly zprávy pro noční můry, kde jsem byla hlavní reportérkou...

Ach, ty vzpomínky na trapné situace... Prosím, vymažte je. (=Citoslovce - úžasná věc, která dokáže prodloužit text.=)