★PROČ★

Kapitola 1.

,,Začínám to tu nenávidět a to jsme tu teprve dvě hodiny!" řekla jsem otráveně.
Táta na mě vrhl pohled,který by se dal nejspíš nazvat něco jako ,,Já se kvůli tobě zpátky stěhovat nebudu."

Když jsem si šla lehnout,byla už noc. Podívala jsem se ještě naposledy na můj pokoj a snažila jsem se najít něco hezkého,kromě postele,stolu a skříně které jsem si přivezla. Zhasla jsem a za pět minut už jsem spala.

Ráno když jsem se vzbudila,bylo už pondělí a já mněla jít poprvé do školy. Popravdě...vůbec jsem se tam netěšila,ani trošku. Neměla jsem ráda nové věci ani velké změny,natož hledat si nové kamarády.
Než jsme se odstěhovali tak jsem si řekla že si tady najdu jen například jednu nebo dvě kamarádky a jinak budu v kontaktu s těma z Prahy. Ale problém je ten,že většina z nich nemají sociální sítě a já nejsem milionář abych utrácela za kredit.

Táta na mně už čekal před barákem v autě. Nastoupila jsem a zabouchla za sebou dveře od auta,když v tom najednou jsem si vzpomněla že jsem nechala mobil doma na stole. Taťka nebyl rád když jsem byla pořád na mobilu a říkal že ho nepotřebuju mít všude sebou. Takže jsem mu nic radši neříkala a smířila se s tím že budu šest hodin bez mobilu.
Super! První problém a už takhle ráno. Jsem zvědavá kolik jich ještě bude.

Když jsme přijeli před školu tak mi táta podal aktovku,svačinu a popřál mi pěkný první den ve škole. Vzala jsem si to od něj a dodala jsem ,,Tak hezký jako ty na staré škole nebude. Ale děkuji. Ahoj." Taťka na to jen směšně zakoulel očima,povzbudivě se na mě usmál a zabouchl za mnou dveře auta. Sledovala jsem jak odjíždí a potom se vydala do velké,žluté,oprýskané,obludné a strašlivé budovy s nápisem ŠKOLA.

Když jsem vešla tak jsem zjistila že to tam nevypadá tak strašně jakon ta budova vypadá zvenčí. Po příchodu jste vešli do jedné velké místnosti ze které vedly schody dólů do šaten a jedny dveře přímo do chodeb školy.
Vydala jsem se dólů po schodech kde bylo u šaten mnoho studentů. Pár lidí na mně koukalo,ale moc jich nebylo.
Našla jsem dveře šatny na které byla římskou číslicí napsaná osmička a za ní velké tiskací B. Ani jsem nezaklepala když v tom se otevřely dveře a v nich stála malá hubená blondýna s modrýma očima. Mohla mít tak 165 cm.
Zkoumavě se na mně podívala jejíma poměnkovýma očima a ukázala mi rukou ať jdu dovnitř.
,,Ty seš asi ta nová že? Já jsem Viktorie,ale můžeš mi říkat Viki" řekla a konečně se usmála. ,,Jo,to jsem asi já. Jmenuju se Beny. Kam si můžu dát věci?" odpověděla jsem ji nejistě. Původně jsem ji chtěla říct celé jméno,ale nemám to jméno ráda.
Viktorie mi ukázala jeden volný věšák na konci řady a já si tam odložila věci,vyzlékla se a přezula.
Když už jsem byla hotová přišel do šatny vysoký kluk. Na první pohled nebyl nějak zvlášť hezký. Mněl blond vlasy které byly trošku delší,ale ne tak že by vypadal jako holka nebo nějáký hypiesák,vypadalo to pořád tak klučičovsky.
Kluk se údajně,podle toho jak ho Viktorie oslovila,jmenoval Filip. Vypadal strašně duchem nepřítomně a mněl znuděný hlas. Připadalo mi že ho ale odněkud znám,jen jsem si ani za mák nemohla vzpomenout od kud.

Po první hodině už jsem začala trochu víc komunikovat,ale pořád jsem si nemohla zvyknout na pocit že jsem vlastně v této škole skoro sama. Neměla jsem tady zatím žádné kamarády.

V jídelně jsem si sedla sama,ale byla jsem mezi prvníma a navíc jsem zpěchala takže jsem ani nedala nikomu šanci si ke mně přisednout.

Takže lidi,tohle je můj první příběh a zároveň i má první kapitola co jsem kdy napsala.
Hluboce se vám omlouvám za případné chyby,doufám že vás to od čtení neodradí.
Užijte si můj příběh,budu ráda za každé přečtení i hlas. Vaše elissabeth03💛