Kapitola X.

532 70 17
                                    

O měsíc a půl později



Vyšla jsem z nory, již svítalo, ale vzhůru byl jen hlídkující Měsíční. Zašla jsem ke zbytkům ze včera a vzala si veverku. Celou jsem jí spořádala, ale pomalu. Z nory alfy se ozvalo ňafání a brzy všechna vlčata vyběhla ven. Pousmála jsem se, hezky rostou. Je léto a proto i dost potravy, na konci podzimu se už budou učit lovu, ačkoliv plně dospělí jsou po několika letech. Brzy na to vylezl i alfa pár, něco si řekli a pak začal Bojovný svolávat smečku. Doklusala jsem až k němu a sedla si, vedle mě si sedl Rychlý.

"Smečko, mám pro vás několik důležitých informací!" řekl rázně, aby všichni začali dávat pozor. Tentokrát nestál na kameni, ale normálně na zemi. "Za prvé, Odvážný se již skoro celý zotavil a brzy bude moct i lovit. Proto má svolení opět spát v táboře!" Většina z nás začala povzbudivě štěkat a já se podívala na šťastného šedého vlka a zavrtěla ocasem. "Zadruhé jsem se domlouval s Mrštnou. Je to alfa samice a zároveň beta. Proto jsme se rozhodli, že již nebude beta, ale čistě alfa samice, protože jsme alfa pár!" Mrštná zavrtěla ocasem a já se rozhlédla po smečce. Nikdo nic neříkal, každý věděl, co přijde. "Takže bude jmenovaný nový beta?" řekl zamyšleně Měsíční. Černý vlk přikývl.

"A já vím, kdo to je," šibalsky se pousmál Vychytralý a skočil za alfa vlkem. "Moc děkuji za vaši podporu a že jsem se mohl stát vaším novým betou!" Než stačil kdokoliv něco říct, ozval se bolestný výkřik světle hnědého vlka. To se mu alfa zakousl do jeho boku. "Já si zvolím betu sám!" zavrčel a porazil ho na zem. Vychytralý zoufale odhalil břicho, nic ale neřekl. "A věř mi, že ty to nebudeš," dopověděl černý vlk a šel zpět na své místo: "Udatná, pojď sem." Zatajil se mi dech a pomalu k němu došla. On mě chce zvolit betou nebo co? Možná že... Ne, to ne.

"Je mi potěšením," začala Mrštná, která přišla ke svému druhovi a ke mě: "Vám oznámit, že se Udatná stává novou betou této smečky!" přitom se pohrdavě podívala na již sedícího Vychytralého. Srdce mi bylo na poplach. Vážně jsem teď beta? "Ale proč ona?!" štěkl Odvážný: "Vychytralý je mnohem chytřejší!" "Udatná má také mnoho zásluh," zavrčel alfa: "A navíc, v naší smečce je pravidlo, že vlčata smí mít jen alfa pár. Avšak na jedno se zapomíná- pokud už alfa mít vlčata nechce, ale jeho potomci nejsou ještě dost staří, může mít vlčata beta!" Všem se zatajil dech. "Je to pravda," probourala jsem ticho: "A já vím jednu věc, kterou pak ví už jen Bojovný, Mrštná a Rychlý. Asi jste si nikdo nevšiml, že mi trochu narostlo břicho. A to proto, že jsem již měsíc březí!" Na vteřinu bylo ticho, ale když si to zbytek smečky uvědomil, začali jásat a blahopřát mi, Rychlý si sedl vedle mě a pousmál se. Pouze jeden vlk se netvářil přátelsky. A jak jinak, než Vychytralý.

"Ticho!" zahučel alfa a smečka se uklidnila: "Půjde se na lov, beta ho povede. Mrštná zůstane s vlčaty a omegou v táboře, Odvážný pro jistotu ještě taky." Nikdo nic nenamítal a proto jsme se rozeběhli do lesa Bílého jelena.

Když jsme doběhli, na kraji jsme zastavili. "Půjdeme každý sám a pokusíme se najít stopu nějaké kořisti. Pokud to bude malý hlodavec, můžete ho hned ulovit, pokud něco většího, doporučuji najít zbytek smečky. Pokuste se, abyste věděli alespoň o jednom členovi v okolí," spustila jsem a podívala na černého vlka. Nic nenamítal, dal mi volnost. "Tak tedy jdeme!" zahučela jsem a rozeběhla se do lesa, ostatní do různých směrů.


O chvíli později

V tlamě jsem nesla vypasenou veverku a stopovala dál kořist. Občas se ohlédla a zjistila, zda je někdo nablízku. Asi deset metrů ode mě čenichal Vychytralý. Sice bych radši Rychlého, ale co.

Našla jsem malou tůni a hltavě se napila. Hned na to se u mě objevil světle hnědý vlk. Z tlamy upustil vypasenou krysu a taky se napil. Když jsme už oba měli dost, podívala jsem se na jeho úlovek. "Nirro, mohu mít otázku?" řekl trochu nezaujatě. "Beto..." zavrčela jsem: "Nebo alespoň Udatná. A mluv, co?" "Co tě tak láká na Rychém?" Překvapeně jsem na se něj podívala: "Co prosím?" "Beto... Zvolila sis špatně," řekl tiše: "Rychlý není správný druh." Pak se zvedl a popošel ke mě. Tiše jsem vrčela, nemohla jsem uvěřit vlastnímu uchu. "Beto... Opusť ho, není pro tebe dost dobrý. Já jsem lepší!" pak rychle sklonil čumák, aby se mohl dotknout mého: "Můžeme se stát beta párem a mít spolu vlčata! A nakonec se stát i alfa párem!" těsně předtím, než se mě dotkl, hlasitě jsem zavrčela, uhnula a sekla ho přes čumák. Pak, ačkoliv jsem byla březí a on členem smečky, jsem po něm skočila a jeho čumák zatlačila k zemi. Odhalil s kňučením břicho, proto jsem od něj odskočila: "Pamatuj si," zavrčela jsem: "Mohu z tebe udělat omegu. Nedovoluj si na betu, nikdy! A už vůbec ne v takové věci!" pak jsem popadla veverku a podrážděně začala mizet dál v lese. "Však ty se ke mě vrátíš!" štěkl ještě Vychytralý: "A to moc ráda!" Pak jsem ho ale ignorovala a soustředila se na to najít někoho jiného ze smečky.


Večer

Vrátila jsem se do tábora s veverkou a dvěma hraboši. Rychlý společně s Měsíčním a alfou ulovili jelena Wapiti. Vychytralý se vrátil s tou krysou a malou myší. Zatím co já si pochutnávala na jelenovi, on musel jíst tu svojí krysu, jelikož jsem mu nedovolila si do jelena kousnout kvůli té dnešní události. A jakožto beta jsem na to měla právo.



Jej, stále žiju! *famfáry*

Těšte se na další díl, bude to pořádné. Možná vás napadne, co se bude dít, ale znáte mě, u mě není vůbec nic jisté *_*


S láskou Ester810

Mé vlčí já - IceKde žijí příběhy. Začni objevovat