Tak první dvě hodiny máme za sebou.....konečně...
Na řadě je velká přestávka. Jelikož nemám lžíci na jogurt tak ho výhodím a snažím se komunikovat s tím stádem vepřů co si říkají devátá třída.
Myšlenky mi ale vždy zabruslí do hlubin mé mysli a já se začnu ještě víc těšit na odpoledne. Zoufale se modlím aby moje utrpení už skončilo a já mohla jet na hory do přírody s lidmi které mám opravdu ráda.
Zvoní.....jako stádo se celá naše třída hrne do druhého poschodí na matiku.......jupí.....
Nuda v hodině jako vždy až na........až na Svatokluba. Je to tak trochu vyvrhel třídy, nikdo ho nebere moc vážně, ale je celkem fajn. Se mnou se však moc nebaví, občas pozdraví ale tím to tak končí.
Najednou si ke mě chce ale sednout, s údivem řeknu ať si ke mě teda sedne. Nejsem z toho sice moc nadšená ale budiš alespoň nebudu zase sedět sama.
V průběhu hodiny se ke mě nahne a tak směle se zeptá "nechtěla bys zajít o víkendu ven?"
"Ráda bych, ale jedu na hory" rychle a bez váhání odpovím.
"Škoda a s kým tam jedeš?"
"S přáteli..."
....
"To bylo divný" řeknu si po poslední hodině a stále přemýšlím nad tím co se vlastně v té matice odehrálo.
...
Spechám na autobusovou zastávku, kde mě MUSÍ čekat moje nejlepší kamarádka Melanie.
Společně se odebereme za Anakinem (je to jeho přezdívka neřešte to prostě...), se kterým nachystáme poslední blbůstky na cestu.
Je půl hodiny před odjezdem a já celá nadšená a natěšená poskakuju kolem Melanie a na celý nádraží zkřehotám něco podobajícího se písní na přivolání dešťů.
