Thomas (Deník Slepého Přežití Origins)

Kapitola 1 - Zrádný voják

"Oddíle!? Za mnou!" zařval velitel na muže před ním, kteří byli plně vyzbrojeni a připraveni do boje.
"ANO, PANE!" zvolali všichni až na jednoho. Ten jen s neutrálním výrazem stál, držel v rukou své AK-47 a na očích mu bylo jasně vidět, že je mu velitel absolutně ukradený.  Jeho zelené oči podlité krví a bledá kůže ostatní vojáky trochu děsily. Vypadal jako chodící mrtvola. Velitel se na něj přísně podíval.
"Vojíne Crossi! Odpovězte!" zařval rázně. Voják však dělal, jako by se ho to ani netýkalo. To velitele jen víc naštvalo.
"DO HAJZLU, ODPOVĚZ!"
Voják si jen podrbal strniště na bradě a falešně se usmál.
"Jo...jsem... PANE." řekl dost drze. Velitel byl jeho drzou odpovědí ještě víc rozběsněný. Voják se jen usmál, když v tom do něj strčil jeden z jeho druhů.
"Thomasi, neblbni. Ještě to odserem všichni." řekl trochu s obavou. Thomas se na něj jen podíval a uchechtl se.
"Heh... No tok jo." řekl nakonec. "Omlouvám se, veliteli."
Jeho hlas však stále zněl dost škádlivě. Velitel na něj se vztekem koukal a měl chuť mu jednu vrazit přímo do nosu. To si však nakonec rozmyslel.
"Jestli tohle přežijeme, tak ti hlaveň týhle pušky narvu přímo do prdele a vystřelím." zavrčel si pro sebe velitel. Thomas dělal, že to neslyšel a jenom znovu nahodil svůj neutrální výraz. Velitel si odkašlal a pokračoval.
"Nuže! Velení americké armády nás vyslalo přímo do přední linie. Naším cílem je bránit nepřátelům v postupu na Detroit. Jsou asi stopadesát kilometrů od Detroitu a vypadá to, že potáhnou směrem k hoře Ambrush. Náš úkol je jasný. Zjistit, jaký mají naši nepřátelé arsenál, kolik jich může být a potažmo... Pokusit se sabotovat jejich postup. Nezapomeňte, jsme průzkumná jednotka. Takže žádné zbrklosti a zběsilá střelba. Musíme být tiší a poté vše nahlásit našim spojencům kolem Ambrushe."
Vojáci přikývli. Mezi všemi se rozhostilo nadšení. Ale Thomas rozhodně nadšený nebyl.
"To je otrava... Vždyť je to jen mini armáda šikmovokejch zmetků..." zamrmlal. Voják černé pleti se na něj přísně koukl.
"Jo. Parta šikmovokejch zmetků s jadernými zbraněmi připravenými kdykoliv vypálit."
Thomas ho nevnímal.
"Hele, Chrisi. Aspoň jednou mi udělej laskavost a zavři hubu." odfrkl si Thomas.
"Nezapomínej, že jsem to byl já, kdo pomohl tvému synáčkovi se do téhle jednotky dostat, tak drž hubu."
Chris zmlkl a starostlivě se koukl na svého syna, skoro stejně starého, jako je Thomas. Byl svému otci tak nehorázně podobný. Jen oči měl hnědé po jeho matce, která zahynula. Dodnes si to vyčítal, ale slíbil jí, že ho ochrání. Thomas se škodolibě usmál a přešel k němu.
"Tak co, Gary? Seš připravenej nakopat těm korejskejm děvkám zadky?" zeptal se ho. Gary jen kývl.
"Si piš, že jsem."
"VOJÁCI, POZOR!" zavelel velitel. Všichni rázem stáli v pozoru.
"DO VOZŮ!"

Asi deset hodin celá jednotka čekala a pozorovala celé tři plně vyzbrojené bojové jednotky severokorejců, usídlených v jedné z vybombardovaných vesnic. Měli docela dobrou výzbroj, což nikdo z vojáků nečekal. Měli o dost lepší tanky, zbraně a vozidla, než se vědělo.
"Zřejmě jsou to speciální úderné jednotky. Není divu, že po městech, kde udeřili nic nezbylo." zamrmlal Chris. Thomas jen seděl vedle něj na hlidce a otráveně kouřil cigaretu.
"Tohle je nuda. Nejradši bych ty děvky vystřílel." zavrčel nerudně. Chris si povzdechl.
"Ty se nezměníš, Thomasi. Já jsem u armády už skoro dvacet let a setkal jsem se s takovými, jako ty..."
"Jo jo! Já vím! Tuhle otravnou poučku mi vyprávíš už po páté!" zařval z nenadání Thomas. Chris sebou škubl.
"Ty idiote, mlč... Nebo nás uslyší..." šeptal trochu nevrle. Thomas zavrčel a odešel ze stanoviště. Cestou si něco mrmlal.
"Kretén... Chce mě furt poučovat... Tahle válka je stejně prohraná. Proti těm šikmáčům nemáme šanci. Ledaže..."
V tom ho napadla dost šílená myšlenka. Zašklebil se a podrbal se na bradě.
"Hmmm... Kdybych na ně zaútočil s raketometem... Mohl bych je vyburcovat na bitvu... A přitom se zbavit i Chrise a velitele. A pak přebrat velení nad celou jednotkou." šklebil se a v očích mu zazářil plamínek zla. Na nic nečekal a ihned se vydal k jejich převozné zbrojnici. Nikdo u ní zrovna nebyl, protože ten, co to měl na starost si šel zapálit cigaretu. A to byla Thomasova chvíle. Vzal jeden raketomet a tři střely.
"Tohle by mělo na vyburcování stačit." ušklíbl se. Pro jistotu si ale vzal malý kapesní revolver a jednu karabinu se dvěma zásobíky. Když už měl vše, co potřeboval, rychle se vytratil.
"Show může začít." zachechtal se chladně a vydal se k malému skalnímu výklenku za táborem, ve kterém ten den chvíli byl. Proplížit se kolem stráží nebyl takový problém, protože všichni spali a nebo kouřili cigarety. Když se do skalního výklenku dostal, položil si raketové střely na zem a začal zaměřovat.
"Heh...mám překrásný výhled na ty šikmovoký parchanty. Uděláme jim malý ohňostroj." řekl si pro sebe. Popadl jednu ze střel a nabil. Podíval se skrz hledí a namířil na parkoviště jejich lehkých vozidel.
"Astalavista..." zachechtal se a zmáčkl spoušť. V tu chvíli noční ticho zaplnil šíleně hlasitý, syčivý zvuk výstřelu raketometu, následovaný výbuchem střely a asi deseti severokorejských lehkých vozidel. Celou oblastí se rozlehl zvuk poplašné sirény severokorejské mini základny. Jak korejští, tak i američtí vojáci byli na nohou, v plné zbroji a připraveni bojovat.
"Heh...trefa." ušklíbl se Thomas a vystřelil druhou střelu. Ta zasáhla jejich provizorní nemocnici, ve které byli těžce ranění. Ale to mu nevadilo. Popadl třetí střelu a chtěl nabít znovu.
"ANI HNOUT, ZRÁDČE!" vykřikl čísi hlas. Thomas se koukl k místu, odkud hlas slyšel. Přímo u vchodu do výklenku stáli Chris a Gary, oba s karabinou v ruce a mířili na něj. Thomas se jen usmál.
"Nazdárek, kamarádi. Copak?" zeptal se škádlivě, jakokdyby se nic nestalo. Chris na něj rozběsněně koukal a Gary, zhrzený zradou přítele na něj taky koukal dost rozčíleně.
"CO SI MYSLÍŠ, ŽE DĚLÁŠ!? PRÁVĚ JSI ODHALIL NAŠE KRYTÍ! VÍ O NÁS!" zařval Chris.
"TAK AŤ! NEBAVÍ MĚ SE SCHOVÁVAT! SEJMEME JE!" ohradil se Thomas a chtěl vystřelit třetí střelu. Na to ale Gary vystřelil z karabiny a jen těsně minul jeho hlavu. Thomas ztuhl.
"Ihned tu zbraň odlož!" zakřičel na něj Gary. Thomas opatrně položil raketomet na zem a ze zad sundal karabinu. Jen revolver si nechal v rukávu. Poté dal ruce nad hlavu na znak, že se vzdává.
"Skvěle. Seber to, Gary." řekl Chris a mířil na zrádce karabinou. Gary jen kývl a přešel k němu, aby zbraně sebral.
"Heh...hlupáci... Ani nevíte, co jste si způsobili." řekl hrůzně a aniž by to stihli zaznamenat, vytáhl z rukávu revolver a šokovaného Garyho střelil do hlavy, přímo mezi oči.
"GARY, NE-" vykřikl Chris, ale v tom ho trefila kulka přímo do boku. S úpěním se zkácel k zemi stejně, jako jeho mrtvý syn. Thomas se zašklebil a vzal si svou karabinu. Rychlým krokem vykročil k táboru a zamumlal:
"V tomhle světě... Je to zabij nebo budeš zabit."