Pohled Adriena/Kocoura
Včera jsem byl se Včelkou v restauraci.
Bylo by to fajn, kdyby mě něco nepřinutilo myslet na Berušku. Asi jsem jí ublížil. Chodím s ní ještě vůbec? Asi ne.
,,Adriene! Já mám hlad!" ozvala se ta malá potvůrka jménem Plag. ,,A já na tebe nemám čas," oznámil jsem mu. ,,Ale máš! Sedíš na posteli, objímáš polštář s Beruškou a čumíš do blba. Tak?! Já chci camembert!" nakrčil naštvaně čumáček můj zelenooký kwami. ,,Je v ledničce," prohlásil jsem a ani ne za vteřinu tam byl Plag.
Konečně jsem se mohl utápět ve svých smutcích. A když už asi nikdy nepolíbím Berušku tak mohu dát pusu polštáři.
Pohled Marinett/Berušky
Proskočím oknem do Adrienova pokoje.
To co jsem viděla mě zarazilo .,,Proč se tu líbáš s tím polštářem?" zeptala jsem se. On se zarazil a polštář mu spadl do klína. To jsem na něm já? ,,No neřeš. Já myslel, že mě nenávidíš. Vždyť si brečela," pověděl mi.
Netušila jsem jestli mi lhal nebo mluvil pravdu. Nevím co mě k tomu vedlo, ale Adrien dostal pusu na pusu a facku jako bonus. On si hladil tvář a já utekla.
Nevěděla jsem co jiného udělat. Ale pro něj nic. Byl na mě hnusný. Jen jsem o něj měla strach.
Ale díky němu vím, že život je fraška. Měl by jít do školy, ale já ho upozorňovat nebudu.
Pohled Adriena/Kocoura
Měl jsem strach o Berušku. Bylo mi na nic, ale do školy musím.
Hned jak jsem přišel se ke mě všichni chovali trochu jinak. ,,Třído co je vám?" zeptala se nás učitelka. ,,Nám nic. Jen ten debil přede mnou odmítl Berušku." odpověděla Marinett za všechny.
,,Ty ani nikdo tady neví co se přesně stalo," zamručel jsem. ,,To sice ne, ale ona se chce zabít a dokonce se i řeže kvůli tobě ty pitomče!" vykřikla Mari. ,,Počkej co?!" vyjekl jsem na tmavovlásku. ,,Adriene, ty jsi mě snad neslyšel? Řeže se a Sabrinin otec jí dokonce rozmlouval sebevraždu. Stála na Eiffelovce. Jojo hodila na zem a chystala se skočit, když byl na obchůzce a normálně v civilu. Nebyl tam pracovně, ale musel jí pomoci," vypravila ze sebe Marinett a já viděl její skelné oči. ,,A to se stalo kdy?" ptal jsem se. ,,Včera večer když Včelka s Kocourem byly na té večeři a díky tomu jí neměli šanci zastavit." ozvali se Chloe se Sabrinou. ,,A sakra! Takže ona... No... Je to moje vina?" vytlačil jsem ze sebe.,,Jo a co když jí to příště nikdo nerozmluví?!" zakřičela na mě Marinett. ,,Já fakticky nechtěl-" ani mě domluvit nenechala: ,,Ty jsi ale blbej. Jí pomalu dochází čas. Co když jí to příště nikdo nerozmluví? Kdo očistí akumu? Ale hlavně, kdo to vysvětlí jejím rodičům?" ,,Nech to být. Stejně ti do toho nic není," zamručím.
Hned večer jsem se jako Kocour šel projít, abych rozdýchal tu školu.
Do mé osoby prudce někdo vrazil a oba jsme spadli z té střechy na zem. ,,Jejej! Promiň mi Mourku," ozval se hlas holky mého super hrdinského já. ,,Nevadí,"zašeptal jsem. ,,Proč mluvíš tak tiše?"zeptala se.Sakra, slyším vzlyky. ,,Slyším někoho brečet. Pojď za mnou a pššt," řekl jsem ještě tišeji než před tím.
Vyskočil jsem na střechu a jí vytáhl za sebou. Šli jsme tiše jako myšky.
Náhle jsme spatřili Berušku. Nevšimla si nás a já nás strčil za komín. Byl to hrozný pohled. Řezala se a brečela,krev se míchala s jejími slzami.
Když tu ve chvíli k ní letěl akuma. ,,Beruško pozor!" prozradila nás Včelka. Ona se otočila akumovým směrem a hodila po něm ten nůž. Zasáhla ho přesně do jeho malého tělíčka a akuma s ním letěl až narazil do stěny protější budovy, její tělo to táhlo za ním, v hrudi se jí zhmotnil nůž podobný tomu v akumovy. Tak jako akuma tam zůstala přišpendlená na zdi a k tomu zdi radnice, ze které zrovna vycházeli svatebčani. Všichni koukali na její tělo na zdi. Všichni byly zamraženi v pohybu, do chvíle kdy začala z Beruština těla vycházet silná záře .Z jejích naušnic vyprchávalo kouzlo, ale oblek nemizel.
