Síla pro lidskost.

Arťom - kap.1

By: CreepyMaster
Vstal jsem a přešel ke své výstroji. Vůbec jsem nespal. Přemýšlel, jsem nad různými věcmi. Všichni ještě spali včetně Anny. Oblékl jsem se a do ruky si vzal kalach do druhé ruky jsem si vzal masku a vyšel k velkým kovovým dveřím, které se vzápětí otevřeli. Nasadil jsem si masku a zkontroloval jsem zásobník, jestli je plný a vyšel směrem k Reichu. Cestou k hranicím jsem narazil na pár lidí vypadalo to, že jsou nakažení. Přišel jsem blíž byli to ženy jeden muž a pár dětí. ,,Jste zranění?" zeptal jsem se. ,,Ne..." promluvil na mě muž. Měl německý přízvuk a nevypadal vůbec přátelsky. Na jeho levé ruce byl znak Reichu. Namířil jsem na něho svůj kalach a mírně od něho ustoupil. Pak jsem si všiml, že začíná mutovat. ,,Ustupte od něho!" vykřikl jsem a namířil na něho. ,,Hned!" zakřičel jsem ještě jednou. Žena popadla své děti za ruku a odtáhla je od svého manžela. Vystřelil jsem. ,,Papa!" vykřikli děti. ,,Prosím nezabíjejte nás..." řekla žena vyděšeně. ,,Omluvám se, ale je to v pravidlech polis..." ,,Prosím...nechte nás jít. My...tu bydlíme kousek." ,,Fajn můžete jít, ale žádné hlouposti." ,,Děkuji..." řekla žena a odešla. Ještě jsem se za ní podíval a pokračoval dál ve své cestě za Reichem. Došel jsem na hranice Reichu a zastavil se. U opuštěné soupravy metra stála žena s vysílačkou v ruce. Byla členkou Reichu, poznal jsem to podle znaku na její paži. Pomalu jsem se otočil a schoval se za hromadu sutin. ,,Jsem tu pane!" ,,Dobře pane budu postupovat, až k Polis." ,,Musím jí zastavit..." řekl jsem si pro sebe. Žena prošla okolo mě. Na nic jsem nečekal a prudce vylezl ze své skrýše. Žena se prudce otočila a napřáhla se. Chytil jsem jí za ruku a zkroutil jí. Ona vykřikla bolestí a klesla na kolena. ,,Co chceš ty Ruská špíno!" zavrčela a natáhla se pro samopal. Odkopl jsem její zbraň dál od ní. ,,Drž hubu!" vykřikl jsem skroutil jí ruce, za záda. Svázal jsem jí ruce a zavolal na velitelství.