Prkna která znamenají svět

Vždy když slyším vážnou hudbu vzpomenu si, nebo spíše , vžiji se do chvil strávených na jevišti.

Znáte to ne? Jako malé vás mamka přihlásila do dramaťáku a vy jste z toho byli odvaření když jste mohli vystupovat i když s vámi tréma lomcovala. A nebo jste nemuseli hrát divadlo, mohli jste být malým klavíristou, baletkou nebo zpěvačkou. Je jedno pro jaký druh umění, jeviště je vždy kouzelným místem. Na jevišti vytvoříte prakticky vše..

A tak já v mých vzpomínkách a představách brouzdám na vlně jevištní. Miluju to. Na jevišti můžete být vším. Jakoukoli postavou,charakterem,bytostí v jákekoliv době.

Když poslouchám vážnou hudbu vypadá to asi takto:

Jsem na jevišti a do očí mi svítí reflektory, spoustu reflektorů. Opona je roztažená a já mám vztyčenou hlavu směrem do hlediště... okouzlující.

Buďto se vžiju do představy herečky nebo tanečnice. Dříve jsem také tančila. A milovala to.

Jsem na jevišti,na nohách tanční piškoty, na sobě trikot a bílou sukní a vlasy stažené nahoru.

A tančím... grandbatman, plié,skok,pirueta a závěr.....a mírné cupitání a konec.

A jako herečka...

Herečka je mé vysněné povolání a miluju divadlo, film...

Na jevišti při dramatické roli gestikulace na diváka,upřený oční kontakt, vžívám se do role tak až mám problém odlišit sama sebe. Sděluji divákovi dramatický text s opravdovou vážností,pak zase přehoupnu svůj temperament do vzpomínkové nostalgie ale jemné a plné smutků ale i krásných vzpomínek a klidu v duši.

Lehce jako ptáček přehoupávám se tak trošku do role diváka pobavující.

Pak ale zase nastupuje na trůn nostalgie... pomalu ale jistě je zase houpavý přesun do dramatu!

Pak dramatická situace kde celý děj vrcholí, pouštím se do toho s vervou! Závěr...  a já dramaticky odcházím!

Toužím po jevišti. Toužím stát na prknech tak jako dříve stáli a stále stojí slavní herci.

Ale nezáleží na tom jak je herec slavný ale jak je dobrý a jak dokáže člověku předat myšlenku příběhů.

To je to důležité... můžete být jakékoli dítě těch nejlepších herců nebo režisérů, když to ve vás není tak zkrátka není.

Já nemám takové rodiče a jsem za to ráda, já žiju divadlem je to můj život i bez slavných rodičů a jsem ráda že nejsou slavní protože svých snů chci dokázat já sama.

Řeknu upřímně, být na jevišti je dřina ale je to neuvěřitelná nádhera! Snad to beru až příliš bohémsky a zastarale ale je to tak.

Když máte trápení, můžete jít na jeviště, stát se něčím jiným a své problémy odhodit alespoň na chvíli.

Z mladé dívky se stává stařena, z chudáka boháč, z hlupáka učenec.

Divadlo je plné kontrastů, je roztodivné a proto je pro mě tak nádherné.

Jak se říká - opravdu dobrý herec nehraje.