One-cup stories

Za oknem

Nemůžu uvěřit, že to zase dělám. Stojím pod tvým oknem skrytý v křoví. Nejsem si jistý, jestli mě kužel ostrého světla ze tvého pokoje neosvětlí, až stiskneš vypínač u dveří, ale co na tom záleží? Alespoň by mě někdo donutil přestat dělat tak příšernou věc. Pocit viny mě pálí hluboko v hrudníku pokaždé, když tu tak stojím a dívám se, nemohu si však pomoct. Něco mě na tobě přitahuje. Vždycky, když tě vidím ve třídě, když jsi tak blízko a tak vzdálená, mám naději, že bych tě konečně mohl oslovit, že bys mě třeba neodmítla, ale vždy mě ovládne strach, uvědomím si realitu. Nikdy tě nepotkám samotnou. V jídelně trávíš čas se svými kamarádkami, na chodbách je scénář podobný. Jsme každý v jiné společenské vrstvě, nemohu tě jen tak oslovit.

Rozsvítila jsi světlo. Po těch minutách čekání ve tmě mělo podobný efekt, jako bych se zahleděl do slunce, a oči mě začaly pálit. Neuhnul jsem pohledem, jen jsem se trochu víc přikrčil. Zrovna jsi přišla z koupelny, na sobě jsi měla jen bílý ručník. Druhý ručník ti na hlavě tvořil roztomilý turban. Je vůbec něco, co ti nesluší? Zamířila jsi ke mně a to mě trochu vyděsilo. Zakryl jsem si obličej černou kapucí a bál se, že mě něco prozradilo, ale šla jsi jen pootevřít okno. Bylo to o vlásek. Pak ses postavila před zrcadlo a rozmotala jsi turban. Na záda ti spadly mokré pramínky tmavých vlasů. Sundala jsi i tu větší osušku, která zakrývala tvou krásnou postavu. Zadívala ses do zrcadla a nejspíš jsi přemýšlela o tom, jak shodit pár kil, i když nic takového jsi nepotřebovala. Pozoroval jsem kapky vody, které ti stékaly po zádech a nacházely cestičku mezi pihami. Napadlo mě, jaké by bylo jednu z těch kapek zachytit na špičku prstu, při tom se dotknout tvé kůže. V tu chvíli jsem si uvědomil, že takhle to dál nejde. Dělám špatnou věc, musím pryč. Už mi bylo opravdu jedno, jestli se prozradím. Znovu jsem si nasadil kapuci a zamířil jsem nejkratší cestou pryč z vaší zahrady. Nejspíš jsi mě slyšela a ustrašeně ses otočila. Neohlédl jsem se, jen jsem se rozběhl pryč. Vlastní myšlenky se mě snažily zranit i povzbudit. Má mysl mě ospravedlňovala a hned zase znovu obviňovala. Kéž bych tě mohl oslovit přímo, kéž bych s tebou mohl mluvit jako jakýkoliv jiný kluk, který o tebe má zájem, ale jsem tvůj učitel a nic jiného pro tebe být ani nemůžu...