Rewrite The Stars [One Shot]

Rewrite The Stars

Black cats bring bad luck. But I don't know why would anyone regard such a beauty as 'bad luck'.

.
.
.

Osamělý Kocour seděl na střeše s výhledem na město. Nohy měl přitažené k tělu, ruce kolem nich obmotané a hlavu si opíral o kolena. Uslyšel smích třech hrdinů a zahlédl je, jak skáčou ze střechy na střechu. Snažili se najít ono slavné duo Paříže, Kouzelnou Berušku a Černého Kocoura. Nikdo je už pár dní neviděl, to samé platí pro akumy. Oni tři ale neztráceli pozitivní náladu a dál hledali své idoly. Kocour měl ale výborné maskování a díky jeho černému obleku ho v noci nikdo neviděl.

Stisknul oční víčka k sobě a omylem to samé udělal i se svojí pěstí. Okamžitě se mu do dlaně zapíchly dva ostré hroty. Konce náušnic, které ještě před pár dny byly červené a zdobilo je pět černých teček. Teď nesou barvu pouze tmavě červenou, vypadají jako obyčejné tretky. On se jich ale nechtěl vzdát, nemohl.

,,Paříž napadl další Akuma! Nejspíš se jedná o poraženého lučišníka z dnešní soutěže. Obsadil sportovní areál a drží si své rukojmí!"

Kocour si tuhle zprávu pamatoval až moc dobře. Byl to normální slunečný den a jeho škola se této sportovní akce účastnila. Je ovšem pravidlem, že se na takhle velké akci objeví Akuma. Pamatoval si moc dobře, jak se v chaosu schoval na pánské záchody a proměnil se v pařížského superhrdinu. Pamatoval si moc dobře, jak na něj jeho věrná parťačka v červeném už čekala uprostřed stadionu. Pamatoval si moc dobře, jak se na něj s mrknutím usmála a zeptala se, jestli je přípravný. Vždycky byl připravený a ona to věděla. Stejně se vždycky zeptala.

Z myšlenek ho probralo zatroubení auta. Postavil se a ze zad vzal svoji tyč. Pomocí ní se dostal ze střechy na střechu, až se dostal do parku, kde před dvěma lety odhalili sochu postavenou přímo pro ně dva. Tato socha se zároveň stala i hrobem a památníkem, to ale ještě nikdo neví. Kocour si před sochu sedl do tureckého sedu a upřeně se koukal do jejího obličeje. Jakoby se usmívala přímo na něj, i když to byla jen blbá socha. Skoro i zapomněl, že je tu sám. Že její smích už nikdy neuvidí. Jen na téhle soše, ne ve skutečnosti.

,,Že ti to trvalo číčo. Jak ti to jde s lukem?" zeptala se pařížská superhrdinka a svou ruku položila svému parťákovi na rameno.
,,Skvěle M'Lady. Jen čekám na tu správnou dobu kdy použít můj šíp lásky." Kocour na Berušku mrknul a oba dva se pustili do onoho osudného boje.

Hvězdy, světla, noční obloha, všechno mu ji připomínalo. Její oči byly jako hvězdy, tak zářivé a hluboké, pokaždé se v nich ztratil, ale nelitoval toho a ztrácel by se klidně každý další den. Její vlasy byly jako noční obloha. Tak toužil se jejích vlasů někdy dotknout, pohladit je, jen tak, bezdůvodně, to už ale nikdy neudělá. Světlo, její duše byla tak světlá, nejsvětlejší ze všech. Ona byla jeho světlo.

Tak moc chtěl znát její identitu. Neuvědomoval si, že to všechno dělala jen pro jeho dobro. Teď to ví až moc dobře.

,,Hele Amore, přišel si pozdě, tohle místo je už zabrané!" řekl Kocour, když se nepřítele snažil rozptýlit svojí tyčí. Beruška už vyvolala štěstíčko a pracovala na plánu.
,,Nejsem žádný Amor! Jsem Shadow Arrow a chci svou pomstu! Dejte mi svá mirákula a všechno bude jednodušší!"

Kocour si taky pamatoval, že stadion byl vyprázdněný. Všichni se utekli někam schovat, pochopitelně. Ale ani policie se neobjevila. Kdyby tam byla, možná by to dopadlo jinak. Možná přeci jen nosí smůlu. Kocour se postavil a šel blíž k soše. Dole bylo do zlaté cedule vyryto ozdobným písmem: Monument na památku a poděkování pařížským superhrdinům, Kouzelné Berušce a Černému Kocourovi. Děkujeme za vaši ochranu, jsme vám navěky vděční.