Slyšel ten pronikavý vysoký hlas. Překvapeně se ohlédl po ženě jež zavinila tuto šarvátku. Otevřel ústa, ze kterých ovšem nevyšla slova, ba tiché zasténání...
V bolestech se sesunul k zemi. Jen nevěděl, zda-li ji způsobilo protivníkovo unáhlené rozhodnutí a nebo ostří meče, který byl za normálních okolností schovaný v prastaré holi. Na prsou mu rozkvetla rudá růže a v podobě úzkého pramínku klesala k zemi, která si ho ihned přivlastnila.
Dívka nejdřív pohlédla na mrtvolu přišpendlenou k zemi mečem jejího milence a pak na vraha, který se k ní bezeslov otočil zády a bezstarostně odkráčel po bahnité cestě.
Sukněma točící poklekla před spící tělo a zahleděla se do ještě stále otevřených očí, kde spatřila její vlastní podobiznu. Muže, který ji až do samého konce miloval nechala jen v domění lásky čekat, dokud by jeden z nich nezemřel.
Dva přátele poštvala proti sobě. Opovrhovaně překročila vychladlé tělo a klusala za člověkem, který v ní nikdy neuvidí svou milovanou, ale pouze hračku na ukojení svých tužeb.
Už ani nevím co mě k napsání vedlo... Nevím co k tomu dál říct :D Díky za přečtení :)
