» ʟɨttʟɛ tɦɨռɢ, ɮɨɢ ɦɛʟք « » ›ʝ.ʝҡ. & ք.ʝʍ‹ «

Jeon Jungkook

Jimin's pow

Dneska jsem se cítil nějak zvláštně. Na rtech jsem měl stále úsměv a moje nálada byla perfektně naladěná.

Jediné co mě zamrzelo bylo to, že jsem nedostal od neznámého žádný dopisek. Asi nebyl ve škole.

Blížil se konec poslední hodiny a já netrpělivě skenoval hodiny, které visely nad tabulí.

5
4
3
2
1

Ozval se zvonek a všichni bleskově opustili třídu. Nespěchal jsem, proto jsem si pomalu sbalil věci a šel ke skříňkám.

Už zdáli jsem viděl na moji skříňce papírek. Zářivě jsem se usmál a dopisek jsem si přečetl.

Krásný den viď Jimin-hyung.
Myslím ž střecha školy je super místo na výhled, nemyslíš?

Usmál jsem se pro sebe. Papírek jsem schoval do kapsy a utíkal na střechu školy.

Vyběhl jsem schody a ocitl se na střeše. Slunce zářilo a odráželo se od mých blond vlasů.

Zavřel jsem oči a pořádně se nadechl čerstvého vzduchu.

,,Jsem rád že jsi opravdu přišel, nebyl jsem si jistý zda to pochopíš" uchechtne se osoba, která je ke mně otočená zády.

,,Ty jsi ten kluk? Ty jsi Jeon?" podívám se jeho směrem.

,,Jo jsem to já, moje jméno je Jeon, Jeon Jungkook" z jeho hlasu bylo poznat že se usmívá.

,,Jungkookie, otoč se prosím" přistoupím blíž ke klučinovi.

Bylo ticho, ticho které se zdálo nekonečné a já nevěděl co dělat. Jestli odejit nebo zůstat.

Když jsem si myslel že to nemá cenu. Jungkook se otočil. Naskytl se mi pohled na roztomilého kluka. V ruka držel růži a rty mu zdobil úsměv.

,,Pro tebe Jimin-ah" usměje se a podá mi kytku.

,,Nečekal jsem že to bude někdo tak..roztomilý" šeptnu stále překvapen.

,,V jednom dopise jsem ti psal že tě chci pevně obejmout, smím?" zeptá se nervózně.

Bez jakéhokoliv váhání jsem se mu vrhl kolem krku.

Zabořil jsem hlavu do jeho ramene a usmál se. Jeho stisk byl trochu nejistý, když ale poznal že se mi to líbí stisk zesílil.

,,Těší mě Jungkookie, že ten kdo mi dělal radost, jsi byl ty"

,,Taky v tom hodlám pokračovat" šeptne s úsměvem.