Wild- stopařka ze severu

•Staré vzpomínky•

Pozvolna jsem se probouzela po dlouhém letu a byla jsem nad míru šťastná že můžu konečně ven. Teď už jen najít učence a všechno mu vysvětlit. Informace jsem dostala těsně před odjezdem, což bylo předevčírem. Tohle je moje první cesta takhle daleko a nevím co od toho čekat. Zastrčila jsem si pramen rudých vlasů za ucho a pokračovala s cestovní brašnou přes rameno dál až k autobusové zastávce, kde jsem si zaplatila jízdenku a šla si sednou. Autobus jel vesele po cestě dál a já si zatím rozhodla přečíst záznamy o novém učni.                                                    Učni představují budoucnost pro náš rod a i když každá živá bytost má ve svých žilách byť jen kapku krve divokých, učni jí přímo oplývají a projevuje se okolo dvanáctého roku života. V tuto dobu vysíláme právě stopaře jako jsi ty, jenž toto čteš, aby jsi je přivedl jelikož potřebují dostatečný výcvik na ovládnutí divoké krve. Zde jsou informace, které ti pomohou dopravit učně na místo výcviku.                                                                                                                                                                     "Bla, bla, bla,"povzdechla jsem si. Normálně tohle nečtu, protože je prakticky jen pro první misi stopaře aby mu to dodalo odhodlání a další blbosti, ale cesta k mému ''hotelu'' je hodně nudná. Stopaři totiž nepřespávají v normálních hotelech, ale skoro v každém velkém městě je zařízena základna, o kterou pečují ptačí kmeny. Ty se starají právě o záznamy nových učňů, ať už jsou z jakéhokoliv jiného kmene. Já patřím k tygřímu kmenu. Je jich samozřejmě mnohem víc, ale o tom možná později.Přes úvodní proslov jsem se nakonec dostala až k opravdu podstatným informacím. Tento učeň má prý také patřit do tygřího kmene, ale měl by být bílý tygr. Co bude nové je že to bude můj teprve třetí klučičí učeň, protože jsem v minulosti dostávala především holky. Samozřejmě se zde nedá určit věk, protože učně prakticky zatím nikdo neviděl, jen vycítil. Potichu jsem si pro sebe mumlala informace, ale pak mě zarazily poznámky: Naposledy viděn v centru města, ovšem pak nebyly dodány žádné nové informace. Tohle je opravdu málo. Normálně toho bývá mnohem víc, protože ptačí kmeny mají vždy zapsané nejvíce informací. I když to jsou ptáci tak se chovají jako nějací hrabiví křečci a všechny data co si seženou si nastřádají do obrovských archivů. Mě osobně to nevadí, ale pracovat bych tam opravdu nechtěla. Konečně autobus zastavil na zastávce kam jsem se potřebovala dostat. vystoupila jsem s cestovní taškou přes rameno a vydala se po chodníku směrem od města až k vysoké bráně a plotu. Za ním ležela rozlehlá zahrada a uprostřed pozemku stál...no nevím jestli tomu můžu říkat dům, protože tohle bylo něco mezi rodinným domem a sídlem. Celkově sem nezapadal, jelikož vypadal, jako by ho někdo přenesl z Anglie. Bydlelo tu opravdu hodně lidí, vím že by se to dalo přesunout někam do středu města, ale tady šlo o přírodu kterou přirozeně miluje jakýkoli kmen a o utajení. Přešla ke kamennému sloupku jenž držel panty brány a uviděla na něm společně s výstrahou Soukromý pozemek také zvonek, který jsem asi pět sekund podržela. Z repráčku hned vedle zvonku se ozval ženský hlas "Přejete si?" řekl hlas poněkud nevrle "Vanessa Bruel, stopařka z tygřího kmene." odpověděla jsem jí podobně otráveným hlasem. "Oh, aha, jistě, pojďte dál." ozval se hlas znovu, avšak teď poněkud zaraženě. Já jsem měla co dělat abych nespadla, protože jsem se během rozhovoru opřela právě o bránu, která se znenadání odemčela a začala se otvírat směrem ode mně. Když jsem znovu nabrala rovnováhu a po vstupu na pozemek jsem bránu zavřela, vyšla jsem ke dveří. Tam na mě čekalo překvapení snad ještě větší, když jsem spatřila známou tvář mé nejlepší a zároveň jediné kamarádky "Vaness!" vypískla nadšeně a obejme mě "Evie, dusíš mě." vydechnu přikrčeně a hned jak se odtáhne tak se úlevně usměji "Nevěděla jsem že tím daleko jsi myslela až tak daleko." řeknu překvapeně, s Evie jsme společně studovaly některé hodiny a skamarádily jsme se. Po čase však musela odjet, protože si díky krvi z orlího kmene našla práci právě v jednom z těchto domů-já osobně jim říkám archivy-ale radši už jen Evie za zády, jinak mi začne přednášet o tom že to nejsou jenom archivy-takže jsme si od jejího odjezdu skoro každý den psaly. Najednou jsem se zarazila "Jak ses vůbec tak rychle dozvěděla, že jsem tady?" zeptala jsem se podezřívavě a její úsměv se jí až nakažlivě rozlezl po celém obličeji "No... před pár minutami jsem vstala a šla si udělat kafe, ale pak jsem zaslechla tu ježibabu na vrátnici jak tam s někým mluví a znáš to, moje zvědavost prostě zvítězila a já si šla poslechnou s kým to mluví. Normálně je to totiž docela zábava, když tam vyhání nějaký děcka nebo puberťáky, víš?" odmlčela se a já ji čím dál tím udiveněji sledovala "Ale pak nastal ten okamžik a já zaslechla tebe jak říkáš svoje jméno..." udělala dramatickou pauzu, ale když viděla můj obličej s výrazem děláš si ze mě prdel? Radši toho nechala a rychle pokračovala ve svém proslovu "... a tak jsem s nezlomným odhodláním v srdci vyrazila přes nepřítele Štěrkovce kamínkovitého až za tebou." dořekla a já se hlasitě rozesmála, protože až teď jsem si uvědomila že je jenom v pyžamu a bosa. "Aspoň že naše mentální úroveň pětiletých děcek se nezměnila." podotkla jsem když jsme vyrazily k archivu. Cestou jsem se Evie ptala na různé otázky a ona mě zasypávala těmi svými, ne opravdu v jednu chvíli jsem si dokonce myslela že na mě přenesla i svou hyperaktivitu. No to jsem ještě netušila kolik jí má v záloze.

------------------------------------------------------------------------------------------

Takže, další kniha. A tahle vyšla docela brzy, ale nelekejte se samozřejmě nebudu vydávat pravidelně, nýbrž (tohle slovo už nikdy nepoužiju) jsem si zrovna tuhle kapitolu napsala dopředu hodně dlouho. V téhle knížce bude o hodně víc mého retardovaného humor, takže nebude tak vážná jako ta minulá.

A jelikož jsem se přiměřeně naučila používat mozek a nepsat kapitoly o půlnoci, tak přeji hezký zbytek večera.

Loučí se Warrior