Jsem velice citově založený člověk, převážně se rozhoduju srdcem a brečím každou chvíli. Ovšem nejsem nijak negativní.
Ale v životě každého z nás se vyskytují problémy. A je na nás aby jsme se s nimi vypořádali. Už to tak je zařízené, že se nám naše problémy zdají nejzávažnější, mají taky proč. Jsou nejblíž u nás, jsou nejaktuálnější. A i přesto, že přijdete z pohřbu kamarádovy babičky, váš problém, řekněme třeba nedopsaný úkol, je pořád váš a závažnější než předtím.
Netvrdím, že lidé nejsou schopni empatie, že nesdílí své problémy atp. Chci jenom říct, že je máme všichni. Chci říct, ze nám pán Bůh nadělil všem stejně. I když se to nezdá. Chci říct, že kdokoli má jakýkoli problém, má sílu a prostředky na to, ho vyřešit. A pokud ne, prostě to neřešte. Pokud daný zádrhel nevyřešíme hned, nemá cenu se s ním zaobírat. Zkuste to někdy.
Někdo umí to a jiný zase ono. Někomu sluší jeany a někdo hraje na housle. Mě nejde matematika a spolužák se štítí dotknout holky. Každý máme něco a všichni to rádi sdílíme. Rádi hledáme někoho kdo má podobný problém, sledujeme jak ho řeší a učíme se z jeho chyb. Je ale nutné myslet na to, že tenhle člověk to sice nějak vyřešil, ale není já. Nemá stejné jméno, podobu ani prostředky. Mohu se u něj tedy inspirovat.
Ale co, spousta lidí vám řekne, že oni mají také problémy ale že jsou mnohem závažnější věci k řešení. Globální oteplování, odpadkové ostrovy a další věci... Ale vzpomeňme si na výše uvedené moudro. Vyřešíme to hned teď ? V jistém smyslu ano, můžu hned teď vyhodit odpadek do správného koše, ale tím ten velký ostrov uprostřed oceánu nezmizí.
Chci tím říct, že je dobré o takovýhle věcech vědět, mít je v pozadí a na jejich základě jednat, ale neplašit kvůli ozónovým dírám nebo výsledkům přijímaček. Protože to, nevyřeším teď hned.
Myslete na to, že všechno co uděláte nějak ovlivní vás, druhé a celý svět. Myslete na všechno co se dosud stalo, protože za to můžete vy, druzí a celý svět.
Za dnešní zamyšlení vděčím Obscuro_Orbis
Alta <3
