Anděl ze severu

První "setkání"

Byl to dlouhý den. Práce se zase protáhla až do večera. Přišel jsem domu téměř v deset, všude už tma. Odložil jsem tašku a kabát, zul si body a zamířil rovnou do obýváku. Posadil jsem se do mého kuřáckého křesla, vytáhl jeden z posledních doutníků, dolil si brandy a otevřel okno. Zapálil jsem si a už s prvním výdechem jsem cítil, jak ze mě opadá všechen stres. Párkrát jsem ještě potáhl, lokl si brandy a v tu chvíli jsem se konečně uvolnil. Seděl jsem a odpočíval, když v tom jsem zaslechl nějaký zvláštní zvuk. V mžiku jsem vstal a téměř rozhodil okno dokořán. Někde, téměř na okraji mého sluchu, jsem zaslechl zpěv. Ze všech sil jsem natahoval uši, abych si ho pořádně poslechl. Třebaže ten zpěv byl tichý, byl zpíván nádherným, přímo až andělským hlasem. Jak jsem tam tak stál a poslouchal, najednou mě napadlo otevřít vedlejší okno a vylézt na střechu po požárním schodišti. Vylezl jsem na střechu (ta tři patra) a rozhlédl se kolem. Ze střechy byl pěkný výhled na okolní budovy. Chvíli jsem se otáčel kolem, hledajíc odkud se ten hlas ozývá. Na okolních budovách byla většina oken zhaslých, což mé hledání usnadňovalo.
Najednou jsem našel, co jsem hledal. V jednom z oken v budově směrem na sever jsem zahlédl sedět zpívající dívku. A od té chvíle jako by mě někdo přikoval ke střeše. Nebyl jsem schopný od tohoto anděla odtrhnout oči ani uši. Její zpěv zněl jako boží dar a její tvář vypadala jako by ji vytvořili andělé. Já byl schopen jen stát, pozorovat a poslouchat. Nemám představu, jak dlouho jsem tam byl a zůstal bych tam doteď, kdyby se najednou za dívkou neozvalo „NATAŠA“ a dívka neslezla z okna do místnosti. Ještě chvíli jsem čekal, jestli se ‚Nataša' vrátí, ale když její okno potemnělo vydal jsem se domů. Zítra půjdu na střechu rovnou a snad ji zase uvidím …