Srdce z oceli

Kapitola 1

Bylo půl deváté dopoledne, když Pepper nesla čerstvě připravené espresso s lžičkou mléka a sušenkami Tonymu Starkovi do jeho pracovny. Jako ředitelka společnosti Stark Industries neměla příliš času na to, aby mu dělala sekretářku, jak tomu bylo dříve. Ale sakra má ho tak ráda. Navíc se u něj musela zastavit a probrat s ním záležitosti týkající se přestěhování sídla společnosti do státu Tennessee, konkrétně do oblasti v okolí Blue Ridge na jeho samém okraji.

Tony si tento nápad zasadil do hlavy už v tu dobu, kdy ho sem J.A.R.V.I.S. před rokem zanesl, aby ho zachránil. Po prvotním šíleném a do kostí pronikajícím mrazu se Tony tehdy rozhodl vstát a s oblekem se odtáhnout do tepla a bezpečí. Po cestě se však rozhlížel po temných a hustých lesích, noci s čistou oblohou, při pohledu, na níž měl pocit, jako by se díval rovnou do vesmíru, a křišťálově bílém sněhu, díky čemuž nakonec konstatoval, že je to jedno z nejhezčích míst, které navštívil, byť ho navštívil omylem. Tony Stark zde navíc potkal velmi milého a zapáleného chlapce, který mu v mnoha ohledech pomohl.

Pepper tento nápad sice připadal bláznivý, ale ani na chvíli proti němu neprotestovala. Věděla, že by nad Tonym vyhrála – vždy jí rád ustoupil – ale viděla v něm radost a nadšení, které si na něm od doby, kdy ho začala milovat, vždy přála vidět nejvíc .

Chvíli jej pozorovala přes prosklené dveře. Tony Stark zalepoval jednu z krabic, ve které byla některá ocenění a vyznamenání a zahleděl se na poněkud otlučený a starší pohár. Koukal na něj s takovým zaujetím, až se Pepper začala bát, že přišel na nějakou zapeklitou hádanku, která mu změní život. Po chvíli však Tony pohár položil zpět do krabice, zavřel ji a zalepil širokou lepící páskou. Milovala na něm jeho styl účesu; jeho uhelnatě černé vlasy vonící po pomádě z javorových listů; jeho skvěle střižené vousy, které mu dodávaly drsnou tvář při líbání a zachytávaly parfém, díky němuž pak Tony ještě lépe voněl. Připadala si jako na samém začátku – zamilovaná a nervózní. Po chvíli jemně zaklepala klouby svých prstů.

Tony škubnutím otočil hlavu směrem ke dveřím a pokývnul Pepper, aby vešla dovnitř. Pochlubil se jí se svými starostmi. Tohle místo mu nakonec bude velmi chybět. Poté však konstatoval, že na něj nemá jen dobré, ale i špatné vzpomínky. Možná bude nejlepší, aby to zde opravdu opustili a moc to neprotahovali. Především poslední aféra může za všechno to zlé, díky čemuž se Tony spontánně rozhodl Kalifornii opustit. Když před čtyřmi lety podepisoval první smlouvu s Avengers, po pár dnech věděl, že to bude také jeho poslední, a tak také učinil. Lidé to nebyli schopní pochopit. Tony prostě nechtěl – nemá nadpřirozenou moc, stárne a je konstruktér. Sakra lidi, nechte mě už být.

Pepper Tonyho přemýšlení podporovala. Žít pořád ve stresu z toho, že jejího přítele někde někdo sestřelí ve vzduchu, že ho najdou na několik kusů, nebo že skončí v zajetí pro další zjišťování informací o zbraních ze Stark Industries, to není nic příjemného a ani užitečného. Rozhodně ne pro ředitelku takto velké společnosti.

„Připravila jsem nám poslední kávu v našem starém státě, městě a sídle. Jsi připravený si jí vypít?" zeptala se Tonyho a podala mu šálek kávy s nešikovnou opatrností, jakou lze vídat u zamilovaných dětí.

„Díky. Ani jsem nečekal, že v tomhle státě ještě nějakou kávu dostanu. Přijde mi, že mě po té aféře s Avengers nenávidí celý svět."

„Pokud celý svět, tak nemá smysl se někam stěhovat, nemyslíš?"

„Říkal jsem celý svět? Myslel jsem stát. Do Tennessee samozřejmě jedeme. Rozhodl jsem se toho klučinu vzít pod svá křídla," odvětil Tony, napil se kávy a kousl si do sušenky.