Utíkala jsem před svým bratrem. Chtěl mě zlochtat! A já jsem hrozně lochtivá.
"Prosím dost! Už mě neeeech! Prosím!" s bráchou moje prosby nehly. Pořád mě lochtal. Já se smála na celé kolo. Snažila jsem se mu vytrhnout ,abych mohla utéct. Což se po nějaké delší chvíli povedlo .
Utíkala jsem . Brácha za mnou. Oba jsme se spolu tomu smály.
Utekla jsem mu do nedalekého lesíku,který byl kousek od nás. Můj brácha ale neběžel za mnou. Myslela jsem že na mě odněkud vybafne,ale ono nic.
"Oldo?" zavolala jsem. Jenže...nic se neozvalo. Ticho. Strašné ticho tu bylo.
"Oldo?! Tohle není sranda! Kde jsi?!" zase nic. Nic jiného než můj zrychlený dech nebylo slyšet. Leda tak šumění větví.
*Křup* ozvalo se z lesa křupnutí. Hodně jsem se toho lekla. Až jsem nadskočila.
Sice jsem byla přímo posraná strachy ,ale i tak jsem se tam pomalinku šla podívat.
Překryla jsem si pusu. Tohle to nedávám.... Tam je hlava mého bratra! Vyděsilo mě to . Brečela jsem. Přesněji jsem se zhroutila na zem a začala hrozně moc brečet.
Praštila mě šiška. Koukla jsem se tím směrem. Tam stál můj plyšák z dětství. Můj medvídek giu. Jenže s nožem..... Než jsem se nadála nůž byl v mé hlavě. Giu se pohyboval hrozně rychle........ Proto radím dejte si bacha na své plyšáky ....
