Zvonek budíku mě vytrhl ze spánku a já se probudila zpět do reality. Unaveně jsem se posadila a spustila nohy na zem, nazula si bačkory a přešla do koupelny. Udělala si ranní hygienu a přešla ke skříni kde jsem vybírala outfit. Zvolila jsem černé kalhoty a košili.
Něco málo o mně, jsem studentka střední soukromé školy, zaměření jsou dvě, tanec a umění. Studuji tanec a jsem ve druhém ročníku. Jmenuji se Teresa, ale všichni mi říkají Tess. Jsem tichá dívka většinou sedící v zadní lavici, mám pár přátel a mezi dvě hlavní patří Sandy.
Podívala jsem se na hodinky a zjistila jsem, že je čas vyrazit. Popadla jsem batoh, nazula tenisky a vyrazila na místo, kde máme každé ráno sraz se Sendy. Pustila jsem si písničky do sluchátek a čekala než přijela a vyrazily jsme spolu do školy. Cestou jsme si řekly všechny novinky, které se přes noc udály. Přišli jsme do školy a všude byl hluk ostatní žaků. Přešla jsem ke své skřínce a odemkla jí, přezula jsem se a vytáhla si sešity na danou hodinu. Zavírala jsem skřínku a okolo procházel Jason. Je to profesor umění, je zvláštní, ale hezký. Líbí se mi a nejsem sama. Zamkla jsem skřínku a šla jsem za Sandy a spolu jsme vyrazily do učebny, kde už bylo pár lidí. Sedli jsme si úplně dozádu a společně se bavili o dnešní zkoušce, která nás čeká. Abych vás uvedla do děje, jedná se o takové výběrové řízení. Nejlepší tanečníci a umělci druhých ročníků pojedou na stáž do Francie. Může jet pouze 10 osob z každého oboru a konkurence je velká.
Sandy: Jsem nervózní, trénovala jsem, ale i tak mám nervy, hrozně moc bych tam chtěla jet.
Tess: Já taky, doufám, že se tam dostaneme, to by bylo úplně skvělý! Odpověděla jsem s nadšením v hlase.
Tess: Sandy co budeš tamcovat? Zeptala jsem se a zůstala bez odpovědi.
Tess:Sandy! Zakřičela jsem a zamávala jí před obličejem.
Sandy: No.. Co se děje, jsem tu! Řekla a já se zasmála. První hodinu máme historii tance a Sandy je zamilovaná do našeho profesora, takže to, že je mimo už teď nás ani jednu nepřekvapilo.
Zazvonilo na začátek hodiny a my vyčkávali příchod profesora.
Po příchodu hodina probíhala stejně jako vždy, sledovali jsme ukázky a psali si zápisky. Sledovat Sandy jak ho pohledem svléka bylo komické a tak jsem se zasmála.
"Slečno Baldwin, přijde vám to snad směšné? Tohle je nejdůležitější období dějin, měla byste dávat pozor!" Napomenul mě profesor a dál pokračoval ve výkladu. Po skončení hodiny jsem se otočila na Sandy, ta se jen tupě usmívala. "Ale copak, nějaká dobrá nálada dneska?,, štouchla jsem do ní s pobavením v hlase. "Počkej až se zamiluješ taky, to ti to vrátím i s úrokama,, řekla a společně jsme šli do tělocvičny, kde se to všechno mělo odehrát. Profesoři nás poslali do šaten ať se převlékneme. Nervozita byla znatelná a všechny holky si nacvičovaly svá vystoupení. V rozhlase jsme byli požádani abychom vyšli do tělocvičny a vyrovnali se do řady. Před námi byl stůl kde byla komise. Kde seděl profesor tance, historie tance, ředitel. Hned vedle byla komise pro obor umění. Kde seděli profesoři umění a kde byl i Jason.
Všichni jsme se posadili na lavičky u zdi a byli jsme voláni podle abecedy. Sledovala nás jak naše komise tak komise pro obor umění. Chladný výraz poroty mě znervózňoval, nedávali najevo žádné emoce, sledovali každý detail. Přišla řada na mě. Zvedla jsem se, podala flešku s hudbou a čekala. Vše bylo připraveno a já mohla začít. Bylo tam hrobové ticho, několik desítek párů očí se upíralo na mě a mé pohyby. "Hlavně nic nepokaž,, řekla jsem si pro sebe a nadechla se. Hudba spustila. Hned jsem se vcítila do rytmu hudby a své kroky se snažila co nejvíce procítit. Dát najevo zkrz kroky všechny emoce co v sobě hudba nosí. Sledovala jsem porotu. Jeden člověk se usmíval, byl to Jason. Udělalo mi to malou radost a já dotančila své sólo. Zvedla jsem se z podlahy a šla si sednout na lavičku. Postupně jsme odtancovali všichni. A teď se čekalo na výkony z druhého oboru. Měli za půl hodiny co nejlépe nakreslit vázu a mísu s ovocem, která byla na stole poroty. My jsme měli čas a tak jsme se přesunuli do šaten."Panebože, já se tak bojím,, řekla jsem a sundavala si boty. "Ja taky, já to pokazila hned na začátku,, řekla Sandy a chytla se za rameno. "Budeme doufat,, řekla jsem a napila se vody. Čas vypršel ozvalo se v rozhlasu a pro nás to bylo znamení, že se máme pomalu vrátit do tělocvičny. Komise obešla všechny obrazy a dali si chvíli čas na rozhodnutí se. Na všech byla vidět nervozita.
Tak máme pro vás výsledky. Prosím postavte se a čí jména zazní tak udělají dva kroky dopředu.
Řekl ředitel a všichni se postavili.
—————
Takže doufám, že se vám bude příběh alespoň trošku líbit, nikdy jsem nic nepsala takže se do toho teprve dostávám. Omlouvám se za případné chyby, později je opravím. Přijemné čtení:).
