A Wolfs Tinge

- 2

Přišli jsme do školy a první co se stalo bylo to že se na nás všichni otočili. Tak to je vždy... Myslí si o nás že jsme divný protože jsme všude spolu. Richard se rozletěl za svojí partou jinak jsme všichni zůstali u sebe a šli do své třídy.

Ve třídě jsem seděla bohužel sama, jinak Caroll a Alex sedí spolu, Anne a Eleanor sedí spolu, Richard sedí s jedním typkem, no, a já sama. Jasný, kdo by chtěl sedět s holkou s černými vlasy. Caroll mi jednou říkala že se o mě prý říká že jsem prej nějaká čarodějnice nebo taky jsem slyšela že si myslí někteří že ovládám černou magii. Nad touhle myšlenkou se vždy zasměju.

Konečně zvoní na hodinu, čím dřív ukončí škola tím dřív můžu již hlídat, a tím dřív budu klidná. Mi vam pocity že je tu někdy nezvanej host.
Do třídy konečně vešla ta stará rašple. Dobelhala se ke svému stolu když v tom někdo zaklepal. Všichni se otočili ke dveřím a čekali kdo vejde, "Dáále" řekla učitelka a dveře se hned otevřeli, málem se nerozletěli. "Dobrý den, jsem tady paní Wolsonsf" řekl takový středně velký chlapec ve dveřích, všem holkám se rozzářili oči, dokoce i Caroll, Anne a Eleanor. "Aaa, dobrý den pane Stylesi, taaak kam pak tě posadíme" řekla učitelka a rozhlížela se po třídě. "PROSÍM BOŽE, CHRAŇ MĚ AŤ HO NEPOSAD KE MĚ!! JINAK SE TU ROZBREČÍM" modlila jsem se. "Hmmm... Tam! K Nelinsonové. Je to ta s černýma vlasama" posadila se na učitelkou židly a ten TÝPEK šel přímo ke mě, ne že bych ho hned milovala ale byl fakt kus. Krásné kudrnaté vlasy, zelené oči, dokonce i tetování a to vypracované tělo. Ach bože.
Přišel ke mě a sedl si. Celá jsem stuhla, nevím proč, vždyť je to jenom kluk. Dlouho se mi nikdo nelíbil tak asi proto... "Ahoj" řekl, "Um, čau?" "Jsem Harry, Harry Styles" usmál se. "Jo super, já jsem Cora..." usmál se ještě víc, proč se sakra tak směje? Vždyť jsem mu řekla jen své jméno... Ty chlapy nikdy fakt nepochopím... Byla jsem namáčkaná úplně u zdi když v tom mi řekl "Ježíš, neboj, nesním tě ale dal bych si říct" "Jm, fakt super. Jen ráda sedím sama no." odsekla jsem, "No, a kolik ti je?" "19... co je ti vůbec do toho" obrátila jsem oči v sloup, "No já jen že mě to zajímá... mě je mimochodem 20" "Wow, důležitá informace pro můj život" zatleskala jsem mu. "Nebuď tak protivná..." "Nejsem a nemluv na mě..." "Fajn.." každý jsme se otočili na jinou stranu třídy.

Byl konec hodiny a já chtěla odejít ze třídy ale ta RAŠPLE mě zastavila přímo ve dveřích, to mě dost naštvalo protože já musela jít rychle hlídat. "Slečno Nelinson, kde jste byla celý měsíc a půl?" "Na dovolené a teď mě oomluvte musím rychle jít" odeskla jsem a běžela ven ze školy, slyšela jsem jak na mě ještě volá ale já fakt pospíchala. Vyběhla jsem před školu kde stála moje výborná smečka, "Tak co jdem?" "Jojo" řekla Caroll. "Kde je Richard?" zeptal se Alex, "Fakt nevím hele ale teď musíme fakt jít" řekla jsem na rychlo, vzala Caroll za ruku a utíkala podél lesa. Když už jsme byli mimo civilizaci odbočila jsem prudce do lesa. Byli jsme konečně na místě kde jsme se proměňovali. "Ty první" usmála jsem se na Caroll a ta se hned proměnila do své podoby. Vlčím pohledem se na mě dívala ať se už proměnil taky, taky jsem tak učinila. Proměnila jsem se v černého vlka a podívala se na Caroll, poté jsem se rozběhla hlouběji do kesa a Caroll zamnou. Polovina cesty co jsme běhali kolem města (Kolem celého města je les) jsem dostala divný pocit tak jsem se na chvíli zastavila. "Co se děje?" zeptala se mě Caroll (Vlci se domlouvají myslí) "Mám divný pocit..." "Obrané pozice?" zeptala se, "Zatím ne". Šla jsem loudavím krokem když jsem zaslechla, teda i Caroll když se taky otočila směrem kde se ozvalo křupnutí asi větví. "Obraná pozice! HNED!" zavrčela jsem po ní a ona tak učinila.
Nikdo nevycházel, "Kdo je tam!?" štěkla jsem. Vynořil se hnědý vlk, "Richarde?!" začala jsem vrčet ještě víc. "Co tu sakra děláš!? Zbytečně mě plašíš! Teď jsem mohla dál hlídat, co když tu někdo j-" nedořekla jsem a hned na mě štěknul. "Coro, někdo tu je. Není z naší smečky, viděl jsem ho. Cítil jsem ho. Dokonce i Alex něco takového říkal" na to jsem vykulila své malé vlčí oči, "Dobře. Dík za informaci" otočila jsem se, "Půjdu s vámi" "Klidně ale jen na vlastní nebezpečí".

Běželi jsme lesem asi 10minut, "Taky to cítíte?" zeptala se Caroll, "Jo, je to všude kolem nás" řekl Richard. "Taky to cítím, ale to je poprvé". Zastavili jsme se když to bylo fakt silné, "Stůjte, zesiluje to" rozkázal Richard, "Najednou tu velíš ty jo" "Ticho, to není legrace" řekl mi nazpět. Byli jsme tam kde jsem to dlouho neprohledávala protože jsem si byla jistá že tam nikdy nikdo nebude ale asi jsem se milila. "Tady jsem dlouho nebyla" šeptla jsem, "Sakra! Proč!?" křikla po mě Caroll.