2. Slzy

132 17 8
                                    


Čas letí jako splašený, přijde mi stále jako nedávno, když jsem porazila Tireka. Od té doby je v Equestrii mír. Ale teď, o skoro čtyři roky později, mám pocit, že je něco špatně. Na Hradě dvou sester, jakoby panovalo jakési napětí. Ne, určitě se mi to nezdá! Luna už se mnou a Celestiou tolik netráví čas jako dříve. Trochu mi to připomíná... Ne, ne, NE! To není ta stejná situace, není! Jsem jen paranoidní. Ale co když...?

Venku krásně svítí sluníčko a pokud vím, poníci jsou spokojení. Já stojím na balkónu své komnaty a jako nespočetněkrát předtím sleduji koruny stromů lesu Everfree.

Najednou se něco změní. Cítím to, něco se stalo! Vzápětí můj pocit potvrdí Měsíc, který se od obzoru rychle blíží ke Slunci, až ho zakryje. Ale ne...

Otočím se a tryskem vyrazím ze své komnaty do trůnního sálu. Během toho uslyším několik ran, jako když padají veliké kameny. To, co uvidím, mě přimrazí k zemi. Celestia stojí na koberci před trůny a hledí na... Na balkónku mezi trůny stojí vysoká, černá klisna, se světle modrou přilbou a hřívou, jako temně modrá mlha. Minulost se opakuje. 

Strop od sálu je rozbitý, to byly ty rány, jak jeho kusy padaly na zem.

,,Luno, já s tebou nebudu bojovat!" začne Celestia ,,Musíš stáhnout Měsíc, je to tvá povinnost!"

,,Luna? Já jsem Nightmare Moon! A jednu povinnost skutečně mám. Musím tě zničit!" odpoví Nightmare Moon a vystřelí modrý paprsek na princeznu Slunce. Ta se vyhne a vyletí dírou ve stropě. Klisna, která bývala její sestrou ji pronásleduje a dál po ní střílí paprsky.

,,Ne ne ne!" zajíknu se, roztáhnu křídla a letím za nimi. Nejsem ale moc rychlí letec. Podle ran poznám, že mnoho paprsků schytaly zdi hradu. Když se mi konečně povede k nim dostatečně přiblížit, Nightmare Moon se podaří Celestiu trefit a ta spadne dírou ve stropě zpět do trůnního sálu. Temná alicornka je tak nadšená ze svého vítězství, že si ani nevšimne, jak letím za Celestiou. Ta leží na zemi bez známek života.

Ne, přece ji nemohla za...

Po tváři mi začnou téct slzy. Rychle udělám krok zpátky, ale přece jedna dopadne na princeznu Slunce. Můj Cutie mark krátce zazáří a stejně tak i ta slza. Vzápětí se Celestia pohne a postaví se.

,,Jsi v pořádku?" vyhrknu. Kývne a smutně se podívá na oblohu.

,,Nedává mi na vybranou, musím je použít." řekne.

,,Není jiná možnost?" zajíknu se. Ona pouze zavrtí hlavou, její roh obklopí zlatá magie, jedno místo na zemi se otevře a vyjedou z něj Elementy Harmonie. Princezna Slunce je vezme do magie, aktivuje jejich sílu a vzlétne směrem k temné alicornce. Já vše sleduju dírou ve stropě trůnního sálu. Klisny proti sobě vyšlou paprsky, ale ten z Elementů je evidentně silnější. Po chvíli Nightmare Moon pohltí a vystřelí směrem k Měsíci. Tam se objeví obrazec hlavy klisny.

Nemůžu si pomoct a rozbrečím se. Je pryč. Další je pryč. Co když budu jednou úplně sama?

_________________________________________________________

,,Jak dobře víš, před pár lety se princezna Twilight napila lektvaru alicornů a viděla celou tuto událost, ačkoli já tam nebyla. Je to protože krátce po té události mi Celestia poradila, abych použila kouzlo zapomnění. Není to normální kouzlo zapomnění. Může ho použít jen ten, kdo chce být zapomenut. A není zapomenut úplně, každý kdo ho zná si ho pamatuje. Ale kdyby se jim pak někdo podíval do vzpomínek, tu osobu tam neuvidí, jako by při té události nikdy nebyla. Rozumíš mi?" zeptám se.

,,Ano."

,,Nezapomeň, že tento příběh a ani ten, jak jsem získala Cutie mark nesmíš nikomu říct. Bude to tak lepší. Ano?"

Velmi mladá klisna sedící naproti mě pouze přikývne a je zjevné, že je už duchem nepřítomna.


Tak tohle je konec této velmi krátké knihy. :-D Trvalo mi celkem dlouho se dokopat k dopsání, tuhle kapitolu mám v konceptech už skoro měsíc a půl. Prostě nemám momentálně tu správnou náladu na psaní. Ani nevím o čem bych psala. O Lilye mám v plánu ještě minimálně dva příběhy, ale zdají se mi takové o ničem, tak je budu muset ještě promyslet. Možná budu mezitím psát o svém třetím OC (svoje druhé nemám ještě připravené). Každopádně, až začnu zase něco psát, tak sem napíšu název.



Slzy lilieKde žijí příběhy. Začni objevovat