Matematika

14 2 3
                                    

Je čas zkoušení a ty se jen modlíš aby tě nevyvolala. Spolužáci se chvíli hádají nad tím, jestli vezme pořadí zkoušejících od zadu, od předu nebo od prostředka. Já, která ustavičně nedává pozor, je ráda, ze si dnes nezapomněla pravítko (a že nejsem jediná). A teď přijde ten osudný moment. "Koho by jsme si dnes mohli vyzkoušet?" řekne učitelka s hrozivým smíchem.  "Nějaký dobrovolník?" pokračuje. "Ještě aby nějaký byl, že?" pomyslím si v hlavě, ale raději mlčím. "Co třeba Tereza? No, polez.". Když už se konečně vyškrábu z mé lavice, hádejte co se nestane. Zakopnu o tašku🙃! No jéje, to jsem se bála. "Dnešek už nemůže být horší!" řeknu, postavím se a kráčím dál. Dojdu k tabuli, zajdu za křídlo a koukám po spolužácích. Když už mám příklad vypočítaný, otřu... Ale né! Mám křídu na kalhotech!
No nic, dostala jsem za dva a to je co říct. Tak pokud jste se dokopali až sem, gratuluji. Máte můj obdiv😌❤️.

Problémky jedné holkyKde žijí příběhy. Začni objevovat